Po 4 letech vlády MSZP-SZDSZ dali voliči opět najevo zájem o pravicovou politiku a o zlepšení situace Maďarů žijících v zahraničí, a to především v rumunském Sedmihradsku, jejichž situace byla nejhorší.
Nejsilnějším pravicovým kandidátem se stal Fidesz. Ten šel do voleb s programem, jenž obhajoval zájmy celého maďarského národa, včetně Maďarů žijících v zahraničí, požadoval ochranu maďarského jazyka a kultury, hájil význam církví pro soudržnost společnosti či trval na důsledném hájení národních zájmů při vyjednávání vstupu do Evropské unie.
V těchto volbách skončila MSZP, která ve předchozích volbách 1994 drtivě zvítězila, jako druhá za vítězným Fideszem, který získal 148 mandátů. Třetí nejsilnější stranou byla pravicová FKGP s 48 mandáty. Velký propad zaznamenal SZDSZ, díky své koalici s MSZP uzavřené před čtyřmi roky, který obsadil jen 24 mandátů. KDNP se do parlamentu již nedostala, naopak nováčkem se stala krajně pravicová strana MIÉP se ziskem 14 mandátů.[1]
Vítěz voleb Fidesz-MPP uzavřel koalici s MDF a FKGP. Předsedou nově vzniklé vlády se stal Viktor Orbán, šéf vítězné strany Fidesz.
1: MDF sice nepřeročilo 5% hranici nutnou pro vstup do parlamentu, ale získalo 17 křesel v rámci Fidesz.
Odkazy
Reference
↑KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008 (2. vydání). ISBN978-80-7106-616-3. Kapitola 9. Prozatímní epilog (1989–2008), s. 429.