Papuchalk

Jak číst taxoboxPapuchalk
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďalkovití (Alcidae)
Podčeleďalky (Alcinae)
Rodpapuchalk (Fratercula)
Brisson, 1760
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papuchalkové (Fratercula) jsou mořští ptáci z čeledi alkovitých. Žijí ve velkých koloniích na útesech nebo ostrovech. Jediné vejce kladou do hnízda v noře, kterou vyhrabou v zemi. Dva druhy, papuchalk chocholatý a papuchalk černobradý, žijí v severním Tichém oceánu, zatímco papuchalk severní žije v severním Atlantském oceánu.

Všechny druhy papuchalků mají převážně černé nebo černobílé opeření, podsaditou tělesnou konstrukci a velký zobák, v období páření výrazně zbarvený. Krátká křídla mají uzpůsobena plavání. Ve vzduchu mávají křídly až 400× za minutu a jsou schopni vyvinout rychlost až 88 km/h.[1] Dokáží používat nástroje.[2] Studie na ostrově Skomer (Wales) a Grimsey (Island) vzdálených od sebe 1700 km, prováděná v letech 2012–2018 prokázala, že papuchalk severní používá nástroje k údržbě těla. Ptáci užívali klacík k tomu, aby se poškrábali (patrně kvůli parazitům).[3]

Popis

Druhy v podle taxonomického pořadí
Název Obrázek Popis Rozšíření
Papuchalk severní
(Fratercula arctica)
Délka 32 cm, rozpětí křídel 53 cm, hmotnost 380 g.[4] Severní Atlantik: pobřeží severní Evropy a Francie, Britské ostrovy, Faerské ostrovy, Island, Grónsko a od Atlantských provincií Kanady jižně do Maine. Zimu tráví na jihu v Maroku a New Yorku.[5]
Papuchalk černobradý
(Fratercula corniculata)
Délka 38 cm, rozpětí křídel 58 cm, hmotnost 620 g.[4] Severní Pacifik: pobřeží Sibiře, Aljašky a Britské Kolumbie, zimu tráví v Kalifornii a Baja California.[6]
Papuchalk chocholatý
(Fratercula cirrhata)
Délka 38 cm, rozpětí křídel 63,5 cm, hmotnost 780 g.[4] Severní Pacifik: Britská Kolumbie, jihovýchodní Aljaška, Aleutské ostrovy, Kamčatka, Kurilské ostrovy, Ochotské moře. Zimu tráví v Honšú a Kalifornii.[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Puffin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 26 Questions About Puffins [online]. National Audubon Society [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-29. 
  2. ↑ YIRKA, Bob. First evidence found of tool use by seabirds. phys.org [online]. January 3, 2020 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ FAYET, Annette. L.; HANSEN, Erpur Snaer and BIRO, Dora. Evidence of tool use in a seabird. [Důkaz o použití nástroje u mořského ptáka.] Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019, vol. 117, iss. 3, s. 1277–1279. ISSN 0027-8424. Publ. online December 30, 2019. DOI: 10.1073/pnas.1918060117
  4. ↑ a b c Sibley (2000), s. 252–253
  5. ↑ Harrison (1988), s. 404
  6. ↑ Harrison (1988), s. 405
  7. ↑ Harrison (1988), s. 406

Literatura

  • HARRISON, Peter. Seabirds. Bromley: Helm, 1988. ISBN 0747014108. 
  • HARRISON, Peter; PERROW, Martin R. a LARSSON, Hans. Seabirds: the new identification guide. 1st ed. Barcelona: Lynx, 2021. 600 s. ISBN 978-84-16728-41-1.
  • FAYET, Annette. L.; HANSEN, Erpur Snaer and BIRO, Dora. Evidence of tool use in a seabird. [Důkaz o použití nástroje u mořského ptáka.] Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019, vol. 117, iss. 3, s. 1277–1279, tři 10vteřinová videa. ISSN 0027-8424. Published online December 30, 2019. DOI: 10.1073/pnas.1918060117
  • SIBLEY, David. The North American Bird Guide. Sussex: Pica Press, 2000. ISBN 1-873403-98-4. 
  • SIBLEY, David Allen. The North American Bird Guide. 2nd ed. London: Bloomsburry, 2014. xxv, 598 s. ISBN 9781472909275.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.