Paolo Pagani, jinak též Paolo Antonio Pagani nebo Paolo Pagano, (22. září1655 Castello Valsolda - 5. května1716Milán ) byl italský barokní malíř, který kromě Itálie působil též na Moravě. Maloval historické obrazy, alegorie, velkoplošné oltářní obrazy a fresky.
Život
Pagani pocházel z Castello Valsolda v severní Itálii. O jeho raných letech a vzdělání neexistují téměř žádné dokumenty. V letech 1667-1668 se usadil v Benátkách. Zde byl v roce 1675 pověřen namalováním obrazu Mučednictví svatého Erasma pro Palazzo Molin, který je nyní v Galleria nazionale di palazzo Spinola v Janově. V roce 1680 vytvořil sérii leptů podle obrázků malíře a rytce Giuseppa Diamantiniho. V roce 1687 je registrován v seznamu benátských malířů. Jeho žákem byl mladý malíř Giovanni Antonio Pellegrini.
Nejpozději v roce 1690 Itálii opustil. Krátce snad pobýval ve Vídni a poté působil na Moravě. Olomoucký biskupKarel z Lichtenštejna ho pověřil výmalbou své rezidence v Kroměříži. Společně se sochařem a štukatérem Baltazarem Fontanou pracovali na výzdobě sally terreny a také reprezentačních prostor v prvním poschodí zámku (ty se však nedochovaly, byly zničeny při požáru v roce 1752).[1] Na Moravě pobyl Pagani nejméně tři roky. Freskami vyzdobil kostel Nanebevzetí Panny Marie na Velehradě, ale jeho dílo zčásti vzalo zasvé při požáru v roce 1719, zčásti (v některých kaplích) bylo přemalováno. Pro biskupovu obrazárnu namaloval čtyři obrazy, z nichž dva se podařilo identifikovat (Hérakles a Paridův soud). Pravděpodobně také pracoval pro knížete Ferdinanda Ditrichštejna při obnově zámku v Mikulově, ale veškeré stopy jeho díla zničil opět požár.[2]
V roce 1695 odešel do Krakova, kde vytvořil obraz sv. Šebestiána pro kostel sv. Anny. U malířské výzdoby sakristie krakovského chrámu Panny Marie je Paganiho autorství sporné. Po několika měsících se Pagani vrátil do Itálie, se zastávkou v Olomouci, kde snad právě při této příležitosti zanechal v augustiniánském klášteře soubor svých kreseb. V rodném Castello Valsolda pak vytvořil jedno ze svých největších děl, výzdobu klenby kostela San Martino. V posledních letech svého života působil v Miláně, kde namaloval několik obrazů pro tamější kostely.[3]
Pagani byl ženatý a měl tři syny. Zemřel v Miláně a byl pohřben v kostele Santa Maria del Giardino.[4]
Jupiter a Semelé
Dílo
Paganiho obrazy se vyznačují dynamickým pojetím lidského těla, dramatickou obrazovou kompozicí, naturalistickými detaily a virtuózním světelným stylem inspirovaným Caravaggiem. Sám byl vzorem dalším malířům, např. Pellegrinimu nebo Tiepolovi.
Z Paganiho děl se dochovalo poměrně málo, některá díla mu nelze spolehlivě připsat. Kromě obrazů a fresek se zachovaly i jeho kresby. Nejrozsáhlejší je soubor kreseb, uložený ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci, který se po zrušení augustiniánského kláštera dostal do tehdejší olomoucké lycejní knihovny.
Detail z fresky v kostele San Martin v Castello Valsolda
Svatý Liborius uzdravuje nemocného, 1617 (kostel San Marco v Miláně)
Alegorie eucharistie (Museo Casa Pagani, Castello Valsolda)
Museo Casa Pagani
V roce 2004 bylo v barokním paláci ve Valsoldě, bývalém sídle rodiny Pagani, zřízeno Muzeum Paola Paganiho. Zaměřením muzea je dokumentace činnosti sochařů, malířů a architektů z Valsoldy, kteří působili po celé Evropě, zejména v období baroka a rokoka.[4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Pagani na německé Wikipedii.
↑ZAPLETALOVÁ, Jana. Saly terreny zámku v Kroměříži a návrhy soch pro podzámeckou zahradu. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2022-09-16].
↑TOGNER, Milan. Paolo Pagani : kresby = drawings. Olomouc: Votobia, 1997. 233 s. ISBN80-7198-277-6. S. 21–31.
