Pamphiliové (italsky Pamphili) byli jednou z papežských rodin hluboce zakořeněných v katolické církvi, římské a italské politice 16. a 17. století.[1] Později se rodina Pamphiliů spojila s rodinami Doria a Landi, aby vytvořila rodinnou linii Doria-Pamphili-Landiů.
Historie
Na svém vrcholu byla rodina Pamphiliů po volbě Giovanniho Battisty Pamphilia za papeže Inocenta X., který vládl od roku 1644 do roku 1655. Jeho předchůdcem byl papež Urban VIII. z papežské rodiny Barberiniů. Inocenc X. byl příkladem papeže, který podporoval nepotismus. Členové rodiny Pamphiliů v důsledku volby člena rodiny za papeže mohli budovat úspěšnou kariéru.
Rodinní příslušníci jmenovaní do kardinálské funkce:
Camillo Francesco Maria Pamphili (1644), papežův synovec a syn Olimpie Maidalchini, papežovy švagrové a blízké poradkyně. Později se vzdal kardinálské funkce a oženil se s Olimpií Aldobrandiniovou, vdovou po Paolu Borghesovi.
Francesco Maidalchini (1647), synovec Olimpie Maidalchiniové
Camillo Astalli (od roku 1650 jako Camillo Astalli-Pamphili), bratranec Olimpie Maidalchiniové, kterého papež adoptoval jako synovce. Později byl tohoto titulu zbaven kvůli neloajalitě vůči Inocentovi X.
Benedetto Pamphili, syn Camillo Pamphili a Olimpie Aldobrandiniové, v roce 1681 ustanoven kardinálem papežem Inocentem XI.
Jako jiné italské šlechtické rodiny, i rodina Pamphiliů kupovala paláce a další majetek a vytvořila vlastní knížectví. Rodinní příslušníci pravidelně dostávali knížecí tituly, které jim udělili rodinní patriarchové nebo matriarchové. Olimpia Maidalchiniová obdržela čestný titul Princess of San Martino a podařilo se jí přeměnit malou enklávu San Martino na knížectví s vlastním právem. Poté, co se Camillo Pamphili vzdal kardinálské funkce aby se mohl oženit, dostal titul Prince of San Martino a Princ of Valmontone (v roce 1634 koupil Valmontone od rodiny Barberiniů). Valmontone je obec v metropolitním městě Řím v italském regionu Lazio, který se nachází asi 45 kilometrů jihovýchodně od Říma.
Válka o Castro
Války o Castro byly sérií konfliktů v polovině 17. století kolem starověkého města Castro (v dnešním regionu Lazio, Itálie). Konflikt nakonec vyústil ve zničení města 2. září 1649. Válka byla výsledkem mocenského boje mezi papežstvím – zastoupeným členy dvou v katolické církvi hluboce zakořeněných římských rodin a jejich papežů: papeže Urbana VIII. z rodiny Barberiniů, vedl válku až do své smrti v roce 1644, ta pokračovala i po nástupu papeže Inocenta X. z rodiny Pamphiliů – vládl 1644–1645. Papežové válčili proti vévodům parmským z rodiny Farnese, kteří ovládali Castro a jeho okolí.
Papež Urban VIII. zemřel v roce 1644, pouze dva měsíce po podpisu mírové dohody mezi papežskými rodinami a vévody parmskými. Inocenc X. byl zvolen, aby Urbana VIII. nahradil a vyšetřil některé finanční problémy související s konfliktem. Finance spravovala rodina Barberiniů. Mnoho členů rodiny Barberiniů bylo nuceno odejít do exilu. Později se konflikt urovnal a rodina se s papežem smířila prostřednictvím manželství Maffea Barberiniho (syn vyhnaného Taddea Barberiniho) a Olimpie Giustinianiové, neteře papeže Inocenta X.
Na příkaz Inocenta X. bylo Castro zničeno 2. září 1649 vojsky papežské armády a již nikdy nebylo obnoveno.
Rodokmen
Rodokmen rodiny Pamphiliů[2] od roku 1574 to roku 1760. Tato linie rodiny Pamphiliů končí v roce 1760 – žádný mužský dědic v další generaci neměl mužského dědice.[3]
Palác rodiny Pamphiliů (Palazzo Pamphilj), dílo architektů Girolama Rainaldiho a Francesca Borrominiho, se nachází v samém srdci Říma, s výhledem na náměstí Piazza Navona jižně od kostela Sant'Agnese v Agone, v římské čtvrti Pamphili, pojmenované z tohoto důvodu Isola de 'Pamphili. Od roku 1652, vždy v srpnovou sobotu a neděli bylo náměstí přeměněno na jezero, aby se rodina Pamphiliů oslavila. Tento festival byl v roce 1866 zrušen. Dnes palác funguje jako brazilské velvyslanectví v Římě. Papež Inocenc X. je pohřben v kostele Sant'Agnese.
V roce 1634 koupila rodina Pamphiliů barokní palác mimo Řím, ve městě Valmontone, nedaleko Palestriny. Camillo Pamphili byl odhodlán vytvořit nové ideální město, takže palác a hlavní kostel byly přestavěny a vyzdobeny slavnými barokními umělci jako byl například architekt Mattia de Rossi (který začal svou kariéru pod vedením Giana Lorenza Bernininiho), malíři Pier Francesco Mola, Gaspard Dughet, Guglielmo Cortese, Francesco Cozza a nebo Mattia Preti. Další budova v jejich majetku v centru Říma je Palazzo Doria Pamphilj, kde sídlí galerie stejného jména.
↑ The Telegraph - Who will inherit the Doria Pamphilj family's legacy?. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-28.
↑The Families And Descendants Of The Popes by George L. Williams
↑Rod končí v roce 1760 - žádný mužský potomek neměl syna.
