První písemná zmínka o panském sídle v Pacově pochází z roku 1316, kdy zde sídlil Oldřich z Pacova. Kromě něj jsou známi ještě Hron z Pacova a Čéč z Pacova. Ve 14. století jej získal Jan Lucemburský, který jej v roce 1345 dal do zástavy Petrovi II. z Rožmberka. Po vyplacení jej získal rod Vchynů. V roce 1394 je jako majitel zmiňován Hynek Tluksa z Čechtic a ten jej roku 1401 prodal Petru a Janu Malovcovi z Malovic. Petr Malovec byl známý svými spory s Jindřichem z Dubé, které ukončila až zemská hotovost, když oblehla pacovskou tvrz i s městečkem. Za Malovců došlo také k přestavbě tvrze na hrad.
Pomník Antonína Sovy při pacovském zámku
V roce 1528 odkoupil pacovské panství s hradem, dvorem, pivovarem, městečkem a dalšímu 18 vesnicemi Václav Robmháp ze Suché. V roce 1550 jej zakoupil Oldřich Španovský z Lisova a po jeho smrti o 3 roky později jej získala jako poručnice Magdaléna z Eincingu. V roce 1559 její poručnictví skončilo a majetek byl rozdělen mezi pět Oldřichových synů. V majetku Španovských zůstal do roku 1616, kdy Pacov zakoupila Anastazie Vítová ze Rzavého. Její syn se ovšem zúčastnil stavovského povstání, takže mu byl majetek v roce 1622 zkonfiskován. O rok později jej získala Anna Markéta Šléglová z Vrtby a od ní jej v roce 1630 zakoupil Jan starší Černín z Chudenic spolu s manželkou Zuzanou Homutovou z Harasova. V roce 1643 jej tehdy již ovdovělá Zuzana prodala generálu Zikmundu Myslíkovi z Hiršova a po jeho smrti v roce 1666 jej spravovala jeho druhá manželka Johanka Eusebie Barbora ze Žďáru a po její smrti přešel do správy karmelitánského kláštera na Malé Straně v Praze. Malou část otcova jmění získala jeho jediná dcera, baronesa Zuzana Františka (1644 – po roce 1666, zřejmě v Itálii), provdaná markýza Ippoliti di Gazoldo, kterou se otec Zikmund rozhodl vydědit.
Po otci převzal velkostatek syn rytíř Adolf II. Weiss von Teesbach (5. února 1868 – 25. září 1925, zámek Lichtenberg u Saalfelden am Steinernen Meer), majitel rakouského panství Lichtenberg a panství Pacov s doménou Těchobuz se dvory Talenberk a Hrádek o rozloze 3 500 ha. Adolf II. se oženil s Luisou, rozenou hraběnkou ze Sarntheinu, a žil střídavě ve Vídni na Nibelungengasse čp. 1, v Pacově nebo na zámku Lichtenberg.[2] Z manželství se narodilly děti: Otto rytíř Weiss von Tessbach (3. května 1898, Vídeň – 11. května 1945), Adolf III. Weiss von Tessbach (9. června 1897 Vídeň – 28. října 1979 Vídeň), Felicitas Ortnerová a Marie Weissová von Tessbach.[3]
V roce 1864 se ve východním, v roce 1884 zbořeném, křídle zámku narodil básník Antonín Sova.
Z velkostatku Pacov-Budislav byly vytvořeny zbytkové statky Hladov o výměře 34 ha (prodán za přídělovou cenu 85 000 Kč Petru Neckařovi), Cetoraz o výměře 30 ha (prodán za 90 000 Kč Karlu Klímovi) a Záluží o výměře 52 ha (prodán za 145 000 Kč J. Ročkovi). K přejímanému souboru náležel lihovar v Budislavi a lihovar v Těchobuzi.[5]
Výměrem ze dne 16. srpna 1945 (č. 3-1a-999/1-1945) zavedl Zemský národní výbor v Praze na podkladě § 2–7 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. května 1945 národní správu na majetek Dr. Adolf III. Weiss-Tessbach (jednou čtvrtinou), Dr. Otty Weiss-Tessbach (jednou čtvrtinou), Marie Weiss-Tessbach (jednou čtvrtinou), Dr. Felicitas Ordner roz. Tessbach (jednou čtvrtinou) se živým i mrtvým inventářem a jmenoval pana Františka Kazdu, lesního u bývalého majitele Dr. Weisse, národním správcem.[6]
Po druhé světové válce
Od roku 1947 sídlila na zámku vojenská posádka (4. brigáda materiálního zabezpečení Pacov, 41. automobilní prapor Pacov, 42. automobilní prapor Pacov, 97. autobusový zdravotnický prapor Pacov).[7] Ta jej jako zdevastovaný opustila v roce 1992. Od roku 1997, kdy jej získalo do svého vlastnictví město, procházel celkovou rekonstrukcí pro zpřístupnění veřejnosti. V současnosti na zámku sídlí Městský úřad Pacov, Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově, Městská knihovna Pacov a Informační centrum.[8]
Stavební podoba
Podoba středověkého hradu je částečně známa díky architektonickým plánům přestavby kláštera, při níž byla většina pozůstatků hradu v roce 1740 zbořena. Hrad měl pravidelný půdorys. Podél severní strany stál trojprostorový palác s arkádou na nádvorní straně. K jihozápadnímu nároží paláce přiléhala okrouhlá věž a z jihovýchodního nároží vybíhal směrem do nádvoří rizalit. Vnější opevnění na severu tvořil široký parkán, jehož hradba byla zesílena okrouhlou baštou v severozápadním a čtverhrannou baštou v severovýchodním nároží. Z hradních staveb se dochovala pouze spodní část okrouhlé věže, která se stala součástí zámeckého zdiva.[9]
↑Zámek Pacov – regionální kulturní a společenské centrum [online]. Město Pacov [cit. 2019-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-21.
↑DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN80-7277-003-9. Heslo Pacov, s. 414–415.
Literatura
VOŠICKÁ, Šárka. Proměny pacovského zámku. České Budějovice, 2012 [cit. 2020-08-26]. 257 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity. Vedoucí práce Petr Fidler. Dostupné online.
