Otto Jírovec (31. ledna 1907, Praha – 7. března 1972, tamtéž) byl český akademik a parazitolog.

V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent (1930–1932). V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora.^[1]

Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1959 stál u založení Československé společnosti parazitologické (která se v roce 1993 transformovala na Českou parazitologickou společnost) a v roce 1964 inicioval založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii (dnes Pneumocystis jirovecii, pojmenováno po něm).^[1]

Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:

• Parasiti člověka (1937)
• Zoologická technika (1942)
• Parasitologie pro lékaře (1948)
• Parasitologie pro zvěrolékaře (1948)
• Život pod drobnohledem (přeloženo do čtyř světových jazyků) (1955)

• Akademický buletin, duben 2007 (ISSN 1210-9525)
• Článek 90. výročí narození (pdf soubor)
• Jiří Lom: Otto Jírovec a rozvoj české parazitologie. Vesmír 86, 453, 2007/7 (odkaz)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otto Jírovec