Skvělým rytířem otevřených her byl i geniální Paul Morphy
Otevřená zahájení, nebo též otevřené hry, jsou v šachové terminologii souborem těch šachových zahájení, která začínají úvodním dvojkrokemkrálovského pěšce bílého a úvodním dvojkrokem královského pěšce černého (vyjádřeno zkrácenou šachovou notací: 1. e4 e5, dle plné šachové notace 1. e2-e4 e7-e5, v šachovém indexu zahájení se tyto systémy pohybují v rozmezí od C20 do C99). Samotné označení „otevřené hry“ vychází z historického zdůvodnění a názoru současníků, že v těchto zahájeních často dochází již od úvodních tahů k ostrému, taktickému boji, kde obě strany dávají zřetelně najevo své plány.
Otevřené hry patří mezi nejstarší soubor zahájení, jejichž vznik je ruku v ruce spojen se vznikem novodobého šachu jako takového. Jsou zmiňovány již v göttingenském rukopise z roku 1490 a dlouhou dobu měly tyto hry naprosto dominantní postavení v šachové teorii i praxi. Ještě počátkem dvacátého století se mělo za to, že otevřené hry a jedno polootevřené zahájení – francouzská obrana, jsou jedinými správnými postupy, jak v šachu černými reagovat na úvodní tah 1. e4. Teprve následný raketový rozvoj šachové teorie a vznik nové šachové školy – hypermodernismu (přibližně po první světové válce), která začala intenzivně hledat a propagovat nové cesty a ideje, způsobilo, že otevřené hry začaly postupně ztrácet své absolutně dominantní postavení na turnajové scéně. Vrcholem tohoto procesu bylo masivní zpopularizování dnes nejpoužívanějšího polootevřeného zahájení – sicilské hry (přibližně počínaje polovinou dvacátého století).
Avšak i dnes, ačkoliv se tento soubor zahájení musí dělit o své „místo na slunci“ s množstvím jiných pokračování, která byla v průběhu novodobého šachového vývoje vynalezena, si otevřená zahájení zachovala vynikající pověst. Dá se říci, že není jediného mistra světa, který by je alespoň někdy nepoužíval a společně se Sicilskou hrou tvoří základní pilíř turnajů nejvyšších kategorií.
Teorie otevřených zahájení je za staletí vývoje velmi obsáhlá, dělí se na množství zahájení, která se pak dále rozdělují na veliký soubor variant a subvariant. Mezi absolutně nejpoužívanější otevřené hry v současné šachové praxi elitních turnajů patří španělská, ruská a skotská hra. Tyto tři zahájení se tudíž i nejbouřlivěji rozvíjejí a doslova přes noc se mění a rozrůstá jejich teorie. Svůj určitý okruh příznivců si na světové scéně dosud udržují i italská hra či hra dvou jezdců v obraně. Masivní okruh příznivců pak mají tato zahájení zejména na turnajích nižší kategorie a dětí. Řada systémů pak byla populární v minulosti, ale moderní vývoj je odsouvá do pozadí. Mezi ty patří především královský gambit, jenž byl nesmírně populární zejména v devatenáctém století, i když toto zahájení čas od času zažívá období krátkých návratů do elitní turnajové praxe, Philidorova obrana, ve své době hojně propagovaná jedním z prvních zakladatelů moderního šachu Philidorem, a hra čtyř jezdců. Čas od času se objevují i vídeňská hra a střelcova hra. Ostatní otevřená zahájení se pak spíše vyskytnou jako snaha o překvapení soupeře a jinak je jejich existence omezena na turnaje nízké šachové kategorie a začátečníků. Přehled nejznámějších otevřených zahájení je tento:
