Od roku 1919 byl členem SVU Mánes. Ze spolku vystoupil na vlastní žádost v roce 1932.[4]
Manželka Vlasta Švecová v dubnu roku 1954 spáchala sebevraždu.[5] Otakar Švec spáchal sebevraždu rok poté, několik týdnů před odhalením pomníku Josefa Stalina (ten byl odhalen 1. května 1955).[6]
Dílo
Otakar Švec byl mimořádně nadaným sochařem a již ve 20. letech dostal možnost portrétovat prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Tento portrét se stal předlohou pro bronzový pomník TGM v Lounech a pískovcový pomník v Sušici. Jeho nejslavnější socha Sluneční paprsek (podle populární anglické značky motocyklů Sunbeam, 1924) byla představena na výstavě dekorativních umění v Paříži. Na přelomu tisíciletí nechala Národní galerie v Praze tuto sochu znovu odlít pro americké sběratele manžele Hascoeovi. Jejich pozůstalost se roku 2011 dražila v Sotheby’s a Sluneční paprsek dosáhl rekordní ceny 3,8 milionu korun.
Švec byl přítelem architekta Bedřicha Feuersteina a původně měl být autorem sochařské výzdoby Vojenského zeměpisného ústavu, který Feuerstein postavil v Bubenči v letech 1921–1923. Vojenským zadavatelům se Švecovy ženské postavy jevily příliš štíhlé a dali přednost plnějším tvarům od Břetislava Bendy.[7] Počátkem třicátých let Švec vytvořil unikátní civilistní dvojportrét Voskovce a Wericha v polychromované sádře (1932) a byl rovněž spoluautorem scény pro hru Osel a stín (1933).[8]
Pomník ruského legionáře plukovníka Josefa Jiřího Švece, který byl slavnostně odhalen 29. 9. 1934 v Praze na Pohořelci v ose tehdejších kasáren.[15][16]
Pomník T. G. Masaryka v Lounech z roku 1930[17] byl zničen za nacistické okupace. V roce 2018 byla v Lounech odhalena zmenšená replika plastiky modelovaná podle původního Švecova návrhu.[18]
Pomník T. G. Masaryka v Sušici (předloha shodná s pomníkem v Lounech), pískovec, instalován v roce 1969.
Pomník obětem nacismu v Domažlicích (1948), odhalen v den třetího výročí osvobození americkou armádou[19]
Roku 1949 zvítězil v sochařské soutěži na pomník J.V. Stalina v Praze na Letné. V letech 1950–1955 na tomto monumentálním projektu pracoval spolu s architekty Vlastou a Jiřím Štursovými, kteří řešili podstavec a okolí pomníku.[25] V roce 1952, kdy již bylo o hrubé podobě pomníku rozhodnuto, Švec zhotovil třímetrový model.[26] Sousoší bylo částečně vytvářeno v bývalém ateliéru Bohumila Kafky ve Střešovicích. K samotné realizaci sochy a její stavbě byli povoláni studenti Akademie výtvarných umění v Praze a množství pražských i mimopražských kameníků. Opracované žulové kvádry byly naskládány na rozlehlé železobetonové konstrukci o výšce 15,5 m. Pomník byl slavnostně odhalen 1. května 1955.[27] Odstraněn byl v listopadu 1962.[28]
↑Mariusz Szczygieł ve své knize Gottland na str. 88 (české vydání z roku 2007) píše, že dle spisu StB, který prostudoval, Švec zemřel 3. března, bezpečnost jej našla v bytě otráveného plynem 21. dubna 1955. Píše také, že nikde nenašel zdroj, který by vysvětloval udávání data 4. dubna v pozdějších encyklopediích.
↑Stejnojmenný starší bratr Otakar zemřel před jeho narozením, předčasně zemřela i jedna ze tří sester.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - pomník Karla IV. | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online.
↑ Řádní členové Spolku výtvarných umělců Mánes od generace zakladatelů do dnešních dnů. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2016-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19.
↑HORÁK, Ondřej; FRANTA, Jiří; BÖHM, David. Průvodce neklidným územím. 1. vyd. Praha: Labyrint, 2016. 248 s. ISBN978-80-87260-84-5. S. 124.
↑ Hořký příběh tvůrce pomníku Stalina skončil sebevraždou. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-07-12]. Dostupné online.
↑Otakar Švec - Motocyklista (Sluneční paprsek) [online]. NG Praha [cit. 2020-04-30]. Dostupné online.
↑ Dvě alegorické postavy ve vestibulu Městské spořitelny ve Strakonicích » Centrum pro dějiny sochařství. www.socharstvi.info [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
↑VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - pomník Karla IV. | Památky a příroda Karlovarska. www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné online.