Ota Hora

Ota Hora
Ota Hora s manželkou Ludmilou na cestě k Růžovému paloučku u Žacléře, rok 1990
Ota Hora s manželkou Ludmilou na cestě k Růžovému paloučku u Žacléře, rok 1990
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSNS
Narození26. listopadu 1909
Golčův Jeníkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. prosince 1997 (ve věku 88 let)
Ottawa
KanadaKanada Kanada
Profesespisovatel, novinář, politik, publicista a odbojář
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída (1991)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ota Hora (26. listopadu 1909 Golčův Jeníkov – 1. prosince 1997 Ottawa[1]) byl český a československý politik, člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, později exilový politik.

Biografie

Vystudoval obchodní akademii v Praze. Navštěvoval národohospodářské kurzy na Karlově univerzitě[2]. Od mládí se veřejně angažoval. V rodném městě byl aktivní v Sokolu a v národně socialistické straně. Roku 1932 se stal nejmladším členem jejího ústředního výkonného výboru. Často cestoval a publikoval cestopisné črty, např. "Rusko při práci", [3] "Mladá Jugoslávie",[2] "Švédsko volá".[4] V roce 1938 působil v předsednictvu Strany národní jednoty. Za války působil v ilegální publicistice.[5]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal formálně až do parlamentních voleb v roce 1948.[6][7] V rámci strany patřil po roce 1945 mezi představitele mladé generace s napojením na studentské kruhy. Byl zvolen předsedou národně socialistické mládeže. Profiloval se kriticky k sílícímu vlivu KSČ v policii a čelil mu v bezpečnostním výboru parlamentu společně s lidoveckým poslancem Bohumírem Bunžou. V prosinci 1947 vystoupil s teorií, že Československo lze považovat za policejní stát.[8][5]

Po únorovém převratu v roce 1948 odešel do exilu, nejprve do západního Německa, později do Kanady, a podílel se na činnosti exilové národně socialistické strany. V rámci exilové strany představoval společně s Aloisem Čížkem mladší generaci, kriticky naladěnou vůči špičkám strany a vůči vedení Petra Zenkla. Vydával list Mladé proudy. Byl členem výkonného výboru Rady svobodného Československa a čestným předsedou Sokola v Kanadě. Získal ocenění Canadian Silver Jubilee Medal a Masarykovu cenu Československého sdružení v Kanadě za rok 1988. V roce 1990 bylo bez jeho vědomí dojednáno sloučení exilové strany s představiteli Československé strany socialistické (prokomunistická nástupnická strana národních socialistů z let 1948–1989). Roku 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 1993 založil nadaci, která každoročně odměňuje nejlepší práce o historii Golčova Jeníkova.[9][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ota Hora [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HORA, Ota. Svědectví o puči. Toronto, Canada: Sixty-Eight Publishers, Corp., 1978. 594 s. ISBN 0-88781-062-4. S. 593. 
  3. ↑ HORA, Ota. Rusko při práci. Praha: Melantrich, 1934. 132 s. 
  4. ↑ HORA, Ota. Švédsko volá. Praha: Orbis: Edice Okno do Evropy, 1938. 
  5. ↑ a b c Ota Hora [online]. golcuv-jenikov.cz [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  8. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1145, 1148, 1185. 
  9. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1334–1336, 1338. 

Externí odkazy