PROFILPELAJAR.COM

Osmadvacet bolševiků (čínsky: 二十八个半布尔什维克 èrshíbāgè Bù'ěrshíwéikè) byla skupina čínských studentů studujících v Moskvě na Sunjatsenově univerzitě v první polovině dvacátého století. Skupina je též nazývaná „skupina osmadvaceti“ či „čínští bolševici“.

Původ termínu

Poprvé se termín „osmadvacet bolševiků“ objevil v souvislosti s vnitrostranickou diskuzí mezi trockisty a většinou ve VKS(b) v Sovětském svazu, která se přenesla i mezi studenty na Sunjatsenově univerzitě v Moskvě, založené roku 1925 a určené pro mladé čínské komunisty (a před antikomunistickým obratem Kuomintangu roku 1927 i pro mladé členy Kuomintangu). V červnu 1929 při jednom z hlasování o sporných otázkách z několika stovek studentů Sunjatsenovy univerzity jich pouze 28 podpořilo stanovisko rektora univerzity Pavla Mifa, resp. vedení VKS(b).^[1] Wang Ming (vlastním jménem Čchen Šao-jü, jeden ze studentů) po letech vznik termínu vysvětloval tak, že opoziční trockisté (stoupenci a sympatizanti Čchen Tu-sioua, stojícího v čele KS Číny v letech 1921–1927) používali v zimě 1927 pro stoupence bolševické (stalinské) linie na univerzitě označení „Čchen Šao-jüova skupina“, a po zmíněném hlasování jim na podzim 1929 přezdívali i „28 a půl bolševika“.^[1]

Počet „bolševiků“

Nepanuje shoda na počtu „bolševiků“. Mao Ce-tung a jiní čínští komunističtí politici a publicisté totiž mluvili o „osmadvaceti a půl bolševicích“. Údajně počítali za „půl bolševika“ Sü I-sina, který byl mladší než ostatní a nebyl členem strany. Někdy se v literatuře objevuje i termín „Wang Ming a 28 bolševiků“, tedy 29 osob. Fakticky ve skupině bylo více než 28 studentů, Wang Ming (ale i Čchen Jüan-tao) totiž odjeli z Moskvy do Šanghaje už na jaře 1929 a hlasování z června 1929 se nemohli účastnit.^[1]

Použití termínu

Význam termín získal v 50. letech 20. století, kdy spojení „osmadvacet bolševiků“ začali západní (především američtí) a čínští nekomunističtí (na Tchaj-wanu) historikové používat pro vůdce levých úchylek v KS Číny první poloviny 30. let. Převzali přitom koncepci dějin KS Číny sestavenou začátkem 50. let Mao Ce-tungem a jeho pomocníky. Podle této koncepce v lednu 1931 převzalo vedení strany 28 bolševiků, kteří ovládali ústřední výbor a další centrální stranické orgány do ledna 1935, kdy ustoupili Maovi a jeho okolí, přičemž ve straně byly pouze dvě velké frakce – „28 bolševiků“ a Mao a jeho stoupenci, které hájily sovětské, resp. čínské zájmy.^[2] Tento model dominoval západní i čínské historiografii několik desetiletí, od počátku 50. do 80/90. let 20. století. Zformuloval ho postupně během 40. let Mao Ce-tung a prosadil jako oficiální, když na jaře 1951, během příprav oslav třicátého výročí založení strany, Maův sekretář Chu Čchiao-mu napsal (a Mao zkorigoval) stručný přehled historie strany pod názvem Třicet let Komunistické strany Číny v červnu 1951 zveřejněný v Lidovém deníku. Roku 1953 vyšel třetí svazek Vybraných prací Mao Ce-tunga, který obsahoval „Rezoluci k některým otázkám historie naší strany“ ústředního výboru KS Číny, přijatou o několik let dříve, ale do roku 1953 nezveřejněnou.^[2]

Jako proponenti levičácké linie a oponenti správné Maovy linie v letech 1931–1935 byli Maem v letech 1951–1953 výslovně jmenováni pouze Wang Ming a Čchin Pang-sien, koncepce proto vyhovovala jak Maovým stoupencům starým i novým, tak jeho (bývalým) oponentům, nepřipomínaným v ní jmenovitě.^[3] Termín „28 bolševiků“ se přitom v Číně používal pouze neformálně, více pouze v období kulturní revoluce radikály z Rudých gard. Předtím i potom byli Maovi oponenti označování za „stoupence Wang Mangovy, resp. Čchin Pang-sienovy levé úchylky“, „levá frakce“, „levá úchylka“, „dogmatici“, přičemž nebyl přípomínám Stalin ani Kominterna (role Sovětů a Kominterny nebyla hodnocena negativně ani po sovětsko-čínské roztržce začátkem 60. let, protože čínští komunisté kritizovali Chruščovovo a Brežněvovo vedení za odchod od správné linie Stalina, kritika Stalinova Sovětského svazu proto nebyla na místě.^[3] Až po uvolnění cenzury koncem 80. let, a odchodu politiků osobně zainteresovaných na vnitrostranických sporech z 30. let, se v pamětech a vzpomínkách vydávaných v ČLR začalo používat i spojení „28 bolševiků“, resp. „28 a půl bolševika“.^[4]

O „28 bolševicích“, případně o „internacionalistech“, „navrátivších se studentech z Ruska“ mluvili proto v 50. až 80. letech pouze historikové západní a tchajwanští.^[3] Termín američtí historikové převzali z knihy Chung-se wu-tchaj^{[pozn. 1]} Li Anga vydané roku 1942 v Čchung-čchingu, jejíž překlad byl v 50. letech k dispozici na Stanfordově univerzitě. Li Ang (vlastním jménem Ču Čchi-chua, Li Ang byl pseudonym) byl komunista, který se přiklonil k trockismu a roku 1929 opustil komunistickou stranu, roku 1941 byl zatčen kuomintangskými úřady a o čtyři léta později zemřel ve vězení. Li tudíž měl pouze zprostředkované informace o dění v komunistické straně ve 30. letech a jeho kniha byla už v 50. letech považována za nepřesnou a nespolehlivou. Nicméně až do 90. let zůstávala, kromě oficiální maoistické verze, jediným zdrojem pro popis činnosti 28 bolševiků.^[5]

Seznam osmadvaceti bolševiků

Li Ang z 28 bolševiků uvedl jmenovitě pouze šest (Wang Minga, Čchin Pang-siena, Čang Wen-tchiena, Che C’-šua, Wang Ťia-sianga a Šen Ce-mina), západní historikové neměli do poloviny 60. let jiné zdroje a ostatní jména proto neznali. Jmenovitě všech osmadvacet osob uvedli až čtyři čínští autoři žijící mimo ČLR v knihách vydaných v letech 1965–1979:^[6]

Wang Chien-min (1965), Zhongguo gongchandang shigao [A draft history of the Chinese Communist Party], Taipei.
Kuo, Warren (1968), Analytical History of Chinese Communist Party (Book Two). Taipei.
Sheng, Yueh (1971), Sun Yat-sen University in Moscow and the Chinese Revolution – A Personal Account. Kansas.
Sima Lu (1979), Zhongong dangshi ji wenxian xuancui [CCP history and selected documents]. Zhanwang, No. 425. (Hongkong).

Pouze 23 jmen na jejich seznamech bylo shodných (v závorkách jsou případné pseudonymy, pod kterými jsou někteří známí): Čchen Šao-jü (Wang Ming), Čchen Jüan-tao (Lie Fu), Čchen Čchang-chao, Tu Cuo-siang, Che C’-šu, Li Ču-šeng, Meng Čching-šu, Čchin Pang-sien (Po Ku), Šen Ce-min, Šeng Čung-liang (Šeng Jüe), Sun Ťi-min, Wang Ťia-siang, Wang Šeng-ti, Wang Šeng-žung, Wang Jün-čcheng, Sia Si, Jang Šang-kchun, Jin Ťien, Jüan Ťia-jung (Jüan Meng-čchao), Čang Čchin-čchiou, Čang Wen-tchien (Luo Fu), Ču A-ken a Ču C’-šun. Zbylé pětice uvádějí odlišně:^[6]

Wang: Wang Pao-li, Tu Tching, Wang Siou, Kuo Miao-ken, Jün Jü-žung;^[6]
Kuo: Li Jüan-ťie, Čchen Wej-min (Ša Kche-fu), Liou Čchün-sien, Šen Č’-jüan (Šen Kuan-lan), Sü I-sin (徐以新);^[6]
Sheng: Che Kche-čchüan (Kchaj Feng), Sung Pchan-min, Siao Tche-fu, Li Jüan-ťie, Wang Pao-li;^[6]
Sima: Wang Pao-li, Kuo Miao-ken, Jün Jü-žung, Čchen Wej-min, Liou Čchün-sien.^[6]

Nejdůvěryhodnější je seznam Šeng Jüea (Sheng Yueh), protože Šeng byl jedním z osmadvacítky a znal ostatní „bolševiky“; ostatní tři autoři je osobně neznali a do svých seznamů zahrnuli i osoby, které v Moskvě nestudovaly v danou dobu, nebo vůbec; naopak pouze Šeng uvádí i Kchaj Fenga, studenta, který ve 30. letech dosáhl významného postavení jako člen politbyra. Většinu osob ze Šengova seznamu potvrdil jiný bývalý student z Moskvy, Čchen Siou-liang (nicméně pochyboval nad některými ženami, které nebyly členkami strany). Kromě Kchaj Fenga ostatní sporní studenti nebyli politicky významní.^[7]

Osmadvacet bolševiků podle Šeng Jüea
Jméno (Pseudonym)	Narození–úmrtí, místo narození	Před příchodem do Moskvy	Příchod do Moskvy	Návrat do Číny^[8]	Po návratu	Pozdější stranické funkce
Čchen Šao-jü (Wang Ming, 王明)	1904–1974, Lu-an, An-chuej	ze statkářské rodiny, studoval na univerzitě ve Wu-čchangu, od 1925 člen Socialistického svazu mládeže, poté i KS	1925	březen 1929	V lednu-únoru 1930 ve vězení; na 4. zasedání ÚV v lednu 1931 zvolen členem ÚV a politbyra, od února i v jeho stálém výboru, nebyl v prozatímním politbyru sestaveném v září 1931, v říjnu 1931 odjel do Moskvy	od října 1931 do roku 1937 žil v Moskvě, na 5. zasedání ÚV v lednu 1934 zvolen do obnoveného politbyra (do 1945) a jeho sekretariátu (do 1943), členem ÚV zůstal do roku 1969, od roku 1956 do konce života opět žil v Moskvě
Čchen Jüan-tao (陈原道; Lie Fu)	1901–1933, Čchao-sien, An-chuej	z rolnické rodiny, člen Socialistického svazu mládeže od 1923 a KS od 1925	1925	jaro 1929	od dubna 1931 do 1932 vězněn, v lednu 1933 uvězněn, v dubnu 1933 popraven
Meng Čching-šu (孟庆树)	1911–1983, Šou-sien, An-chuej	ze statkářské rodiny. V Moskvě překladatelka na VI. sjezdu KS Číny (1928), od listopadu 1930 manželka Wang Minga	1927	začátkem 1930	v červenci-listopadu 1930 ve vězení, v říjnu 1931 odjela do Moskvy s Wang Mingem a i poté jej následovala
Wang Ťia-siang (王稼祥)	1906–1974, Ťing-sien, An-chuej	ze statkářské rodiny, 1925 v Šanghaji vstoupil do svazu mládeže	1925	jaro 1930	v březnu 1931 odešel do centrální sovětské oblasti.	Na 5. zasedání ÚV v lednu 1934 zvolen členem ÚV a kandidátem (nebo členem) politbyra (do 1945), na VII. sjezdu zvolen kandidátem ÚV, od 1949 opět člen ÚV, po VIII. sjezdu (1956) i člen sekretariátu ÚV a to až do kulturní revoluce
Che C’-šu (何子述)	1901–, Jing-šan, Chu-pej	z rodiny inteligence, od 1925 ve Wu-čchangu člen KS, vedoucí místní organizace	1927	jaro 1930	1932 uvězněn a zabit
Čchin Pang-sien (Po Ku)	1907–1946, Chang-čou, Če-ťiang	z rodiny s dlouhou úřednickou tradicí, studoval na univerzitě v Šanghaji, 1925 člen svazu mládeže a koncem roku i KS	1926	květen 1930	od ledna 1931 člen ÚV (do 1946), od září 1931 člen prozatímního politbyra pověřený celkovým řízením ÚV, v lednu 1933 odešel do centrální sovětské oblasti	pověřen řízením ÚV do února 1935, členem sekretariátu do března 1943, členem politbyra zůstal do roku 1945
Šen Ce-min (沈泽民)	1902–1933, Tchung-siang, Če-ťiang	mladší bratr Mao Tuna, od 1920 žil v Japonsku, 1921 v Šanghaji vstoupil do KS, od 1922 člen ÚV svazu mládeže, publicista, vyučoval na univerzitě v Šanghaji.	1925	léto 1930	V lednu 1931 zvolen kandidátem ÚV, později přeložen do sovětské oblasti E-Jü-Wan, zabit v listopadu 1933
Li Jüan-ťie (李元杰)	S’-čchuan		1926	léto–podzim 1930	v prosinci 1930 uvězněn
Li Ču-šeng (李竹声)	asi 1904–1973, Šou-sien, An-chuej		1926	léto–podzim 1930	od září 1931 kandidát ÚV a člen prozatímního politbyra, tajemník šanghajské organizace strany, uvězněn v červnu 1934.	od 1935 pracoval pro Kuomintang, 1951 zatčen policií ČLR, zemřel ve vězení
Wang Šeng-žung (王盛荣)	asi 1907–, Wu-chan, Chu-pej	Člen KS před 1927	1927	léto–podzim 1930	1931 přeložen do ústřední sovětské oblasti
Čchen Čchang-chao (陈昌浩)	1906–1967, Chan-jang, Chu-pej	studoval ve Wu-čchangu, aktivní ve studentském hnutí. Od 1926 člen Socialistického svazu mládeže, od 1930 člen KS	1927	podzim 1930	v dubnu 1931 přeložen do sovětské oblasti E-Jü-Wan	působil v sovětské oblasti E-Jü-Wan ve vedení 4. frontu, v srpnu 1935 přibrán do ÚV a politbyra (s dalšími představiteli 4. frontu), později působil na západní frontě sovětské oblasti, od roku 1937 v komunistických vzdělávacích institucích, v letech 1939–1952 žil v Moskvě
Sia Si (夏曦)	1901–1936, I-jang, Chu-nan	studoval v Čchang-ša, od 1920 ve svazu mládeže, od 1921 v KS, krátce v SSSR, vrátil se do Chu-nanu, na V. sjezdu (1927) zvolen členem ÚV KS Číny, na VI. sjezdu v Moskvě nezvolen	1927/28	podzim 1930	V lednu 1931 zvolen kandidátem ÚV, v březnu 1931 přeložen do sovětské oblasti Siang-E-Si.	v únoru 1936 zabit
Čang Čchin-čchiou (张琴秋)	1904–, žila v Tchung-siangu, Če-ťiang	Od 1921 studovala v Chang-čou, 1924 si vzala Šen C’-mina a vstoupila do svazu mládeže	1925	podzim 1930	v dubnu 1931 přeložena do sovětské oblasti E-Jü-Wan
Che Kche-čchüan (Kchaj Feng)	1906–1955, Pching-siang, Ťiang-si	z bohaté statkářské rodiny, studoval univerzitě ve Wu-čchangu, od 1927 člen svazu mládeže a od 1930 i KS	1927	podzim 1930	na jaře 1931 přeložen do Hongkongu, na tři měsíce uvězněn, na jaře 1933 přeložen do centrální sovětské oblasti	věnoval se ideologické práci, od ledna 1934 člen ÚV a kandidát politbyra (do 1945), v letech 1953–1954 ředitel Ústřední stranické školy.
Tu Cuo-siang (杜作祥)	1901–, Chu-pej	v Moskvě si vzala Čchen Čchang-chaoa, překladatelka na VI. sjezdu KS Číny, po návratu se neúčastnila politiky.	1927	1930	uvězněna v červnu 1934
Sung Pchan-min (宋潘民)	† 1933, Wu-chan, Chu-pej	z dělnické rodiny, asi od 1927 člen KS	1927	1930/1931	1931 přeložen do sovětské oblasti Siang-E-Si, 1933 uvězněn a popraven
Čang Wen-tchien (张闻天; Luo Fu)	1900–1976, Nan-chuej, Ťiang-su	z rolnické rodiny, 1920-1924 studoval v Tokiu a Kalifornii, publicista, učitel, 1925 vstoupil v Šanghaji do KS	1925	únor 1931	od září 1931 člen ÚV (do 1969) a prozatímního politbyra, v prosinci 1932 odešel do centrální sovětské oblasti	od ledna 1934 člen politbyra (do 1956, pak kandidát politbyra), od února 1935 pověřený celkovým vedením ÚV (do 1938)
Jang Šang-kchun (杨尚昆)	1907–1998, Tchung-nan, Čchung-čching	z bohaté statkářské rodiny, od 1925 ve svazu mládeže, od 1926 v KS.	1926	únor 1931	na podzim 1932 přeložen do ústřední sovětské oblasti	od ledna 1934 kandidát ÚV (do 1945), ředitel Hlavní kanceláře ÚV 1945–1965, člen ÚV od 1956, člen politbyra 1982–1992, prezident ČLR 1988–1993
Jin Ťien (殷鉴)	1903/04–, Wu-chan, Che-pej		1927	začátkem 1931	1931 uvězněn	zemřel po propuštění roku 1937
Sun Ťi-min (孙济民)	asi 1905–, Wu-chan, Chu-pej	Člen KS od 1926 nebo 1927	1927	1931	uvězněn v únoru 1933
Wang Jün-čcheng (王云程)	asi 1905, Wu-chan, Chu-pej	dělník, 1926/27 vstoupil do KS	1927	1931	uvězněn v únoru 1933
Wang Pao-li (王保礼)	1905–, Nanking, Ťiang-su	z dělnické rodiny	1927	asi 1931	1931 uvězněn
Wang Šeng-ti (汪盛荻)	asi 1903–, Chu-nan	studoval v Paříži, odtud odjel do Moskvy	1927	asi 1932	v prosinci 1932 uvězněn
Jüan Ťia-jung (袁家镛; Jüan Meng-čchao)	1905–, C’-jang, S’-čchuan	studoval na univerzitě v Nankingu, od 1927 v KS	1927	začátkem 1933	uvězněn v červnu 1934
Šeng Čung-liang (盛忠亮; Šeng Jüe)	asi 1905–, Li-ling, Chu-nan	od 1923 studoval v Pekingu a působil v oddělení propagandy pekingské KS	1926	začátkem 1933	uvězněn v červnu 1934
Ču A-ken (朱阿根)	1904–, Šanghaj	z dělnické rodiny, v KS od poloviny 20. let	1927	asi 1933	uvězněn 1933
Siao Tche-fu	1903–, Tchao-jüan, Chu-nan	studoval ve Francii, pak odjel do Moskvy	??	??
Ču C’-šun (朱自舜)		Člen svazu mládeže	1927/28	??

Význam

28 bolševiků byla skupina Číňanů zastávající Stalinovo učení, kterou podporovala Kominterna. Jejich návrat do Číny (v době Čínské republiky 1912-1949) posílil vliv Moskvy v čínské politice. V první polovině 30. let měli vysoké postavení v Komunistické straně Číny. Jejich ortodoxní myšlenky, které si z Moskvy přivezli, se však ne příliš hodily na čínské prostředí. Snažili se o proletářskou revoluci, ale všechny jejich snahy byly potlačeny Kuomintangem.

V počátku 30. let se členové přesunuli z Šanghaje do centrální oblasti Ťiang-si (čínsky:江西 Jiāngxī), ve které se vyskytoval i Mao Ce-tung (čínsky: 毛泽东 Máo Zédōng). Mao a 28 bolševiků měli rozdílné názory například na přístup k bohatým rolníkům, kdy bolševici je viděli jako hrozbu pro proletáře, zato Mao je vnímal jako součást místní ekonomiky.

Mao se chtěl spojit s Fu-ťienskou armádou proti Japoncům a Čankajškovi. (Fujianská armáda byla samostatná a na Nankingu nezávislá Kuomintangská armáda). „Osmadvacet bolševiků“ s Čang Wen-tchienem (čínsky: 张闻天 Zhāng Wéntiān) v čele, byli Maovi formálně nadřízení a spojení odmítli. V lednu roku 1934 dokonce Maa odstranili z funkcí a izolovali ho na tři měsíce do domácího vězení. Maa posléze v jeho vedoucí pozici nahradil Čou En-laj (周恩来 Zhōu Ēnlái). Poté, co komunisté utrpěli velké ztráty, se „čínští bolševici“ rozhodli roku 1935 dosadit Maa zpět do vedení KS Číny. Jeho někdejší nadřízený Čou En-laj se pak stal jeho hlavním stoupencem.

Při Dlouhém pochodu KS Číny v lednu roku 1935 Mao Ce-tung svolal rozšířené politbyro na konferenci v Cun-i (čínsky: 遵义 Zūnyì). Tam prosadil vlastní plán a izoloval své odpůrce včetně „osmadvaceti bolševiků“.^[9]

Mao Ce-tung měl navrch nad 28 bolševiky v roce 1937, kdy vznikla jednotná fronta mezi KS Číny a Kuomintangem.

Po druhé světové válce bylo „osmadvacet bolševiků“ odsouzeno Mao Ce-tungem jako stoupenci „třetí levé linie“. Někteří z nich byli zlikvidováni během Kulturní revoluce.

Odkazy

Poznámky

↑ V anglickém překladu Red stage.

Reference

↑ ^a ^b ^c KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. ISBN 8787062763. S. 16–17. (anglicky) [Dále jen Kampen (2000)].
↑ ^a ^b Kampen (2000), s. 1–3.
↑ ^a ^b ^c Kampen (2000), s. 3–5.
↑ Kampen (2000), s. 16–18.
↑ Kampen (2000), s. 12–13.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Kampen (2000), s. 14–15.
↑ Kampen (2000), s. 15–16.
↑ Kampen (2000), s. 28–29.
↑ FAIRBANK, John. Dějiny Číny [online]. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 505-507 [cit. 2019-04-01]. Dějiny států. ISBN 80-7106-249-9. Dostupné z: http://cesty.in/lib/exe/fetch.php?media=d_jiny-_iny.pdf

Literatura

KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. xiv, 144 s. ISBN 8787062763. OCLC 44262911 (anglicky)