V astronomii, konkrétně v  nebeské dynamice (nebo v astrodynamice), se pojmem oskulační dráha daného tělesa v určitý čas označuje gravitační keplerovská dráha kolem centrálního tělesa, po které by se pohybovalo obíhající těleso, pokud by nedocházelo ke gravitačním poruchám kvůli působení dalších těles.^[1]

Jde o dráhu, která odpovídá momentálním stavovým vektorům (poloze a rychlosti).

Latinské slovo osculate znamená „políbit“. V matematice dvě křivky v určitém bodě oskulují, pokud se pouze dotýkají, mají v tomto bodě stejnou tečnu.

Oskulační dráha a poloha tělesa na ní mohou být plně popsány pomocí šesti standardních Keplerových dráhových elementů, které lze snadno spočítat, jakmile je známa poloha tělesa a jeho rychlost vzhledem k centrálnímu tělesu.

Bez přítomnosti perturbací by tyto elementy zůstávaly stále stejné. Skutečné oběžné dráhy jsou však ovlivňované perturbacemi, které způsobují (někdy i velmi rychlé) změny dráhových elementů.

Perturbace, které mění oběžnou dráhu tělesa, mohou vzniknout kvůli:

• Nekulové části centrálního tělesa (pokud centrální těleso nemá sféricky symetrické rozdělení hmoty).
• Další těleso nebo tělesa, jehož/jejichž gravitace má vliv na oběžnou dráhu, například působení Měsíce na tělesa obíhající Zemi.
• Relativistické korekci; nejznámějším případem je stáčení perihelia Merkuru
• Jiné než gravitační síle působící na obíhající těleso, například silám vznikajícím:
  • tahem raketového motoru
  • uvolněním nebo vytečením materiálu
  • srážkami s dalšími tělesy
  • odporem atmosféry
  • tlakem záření
  • tlakem slunečního větru
• Jarkovského efekt

Dráhové parametry tělesa mohou být, pokud jsou vyjádřeny ve vztahu k neinerciální vztažné soustavě, odlišné, než když jsou vyjádřeny ve vztahu k (nerotující) inerciální vztažné soustavě.

• Oběžná dráha (orbita)
• Keplerovská dráha
• Oskulační křivka
• Oskulační kružnice
• Vektor excentricity
• Elementy dráhy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Osculating orbit na anglické Wikipedii.