Orientální koberec je ručně vázaný koberec vzorovaný s pestrými květinovými nebo abstraktními motivy.^[1]

Výraz orientální koberec je známý teprve od druhé poloviny 19. století.^[1] Podle některých definic jsou za orientální považovány jen koberce vyrobené ve střední a jižní Asii,^[2] podle jiných mohou pocházet z kterékoliv oblasti ve světě, pokud jsou zhotoveny shora popsaným způsobem.^[3]

Z několika desítek názvů bývají nejčastěji jmenovány:^[4]

• Turecko: megri, melas, mossul, siwas, smyrna
• Kavkaz: kasak, širwan, sumach
• Persie (Írán a Afghánistán): hamadan, herat, heris, isfahan, kášán, kirman, mešed, širaz, tabriz
• Turkmenistán: afghán, beludžistán, buchara
• Indie: kašmír, lahore, mizapur

Údaje o rozsahu celosvětového obchodu s orientálními koberci nejsou publikovány. Známé je jen, že např. v první dekádě 21. století dosáhl světový export vázaných vlněných koberců cca 90 000 tun (o 25 % méně než v předchozí dekádě),^[5] a že vnitrozemský obchod v Íránu (druhý největší exportér) daleko přesahoval export.^[6]

Obchodování s vázanými koberci mělo podle některých znalců začít v 8. století před n. l. v Ázerbájdžánu. V době renesance se dostaly orientální koberce také do Evropy, kde s nimi začali tehdejší vládci dekorovat své paláce. V 16. století se výroba vázaných koberců značně rozvinula v Persii, perský šach Abbas systematicky podporoval prodej koberců do Evropy. Odtud se pak výroba rozšířila také do Indie a Číny. Koncem 19. století začali evropští a američtí podnikatelé organizovat v Persii výrobu vázaných koberců zaměřenou na vkus zákazníků v západních zemích.^[7]

V 21. století rozeznávají někteří publicisté dva druhy zájemců o orientální koberce: Jedni, kteří s nimi chtějí jen zkrášlit své obydlí, a druzí, kteří hledají koberce jako (často spekulativní) investici.^[8] Obchod s historickými exempláři se často uskutečňuje na známých aukcích, kde mohou za určitých podmínek být vydraženy za extrémně vysoké ceny.^[9] Dosavadní rekord dosáhl v roce 2013 perský koberec ze 17. století (s motivy vinných listů na červeném pozadí) s prodejní cenou 33,7 milionů amerických dolarů.^[10]

Běžný obchod s orientálními koberci je pro účastníky náročný na odborné znalosti a zkušenost a je spojen s finančními riziky. Orientální koberce se liší od jiných druhů zboží tím, že sotva existují objektivní kritéria pro stanovení jejich ceny. Někteří makléři nabízejí jako pomůcku k seznámení s mechanizmem tvorby cen koberců např. bodové hodnocení od 0 do 10 u sedmi základních vlastností koberce (viz následující tabulka):

Jemnost koberce v závislosti na počtu uzlů na m²:^[11]

(Zkušená vazačka zhotoví průměrně 10 000 uzlů za den).

Každá vlastnost se ohodnotí, počet bodů se pak násobí koeficientem vyjadřujícím její důležitost pro stanovení celkové hodnoty výrobku a součet všech 7 hodnot se násobí proměnlivým faktorem, který má vyjadřovat momentální postavení daného výrobku na trhu s ohledem např. na politické a ekonomické vlivy v oblasti původu výrobku. Faktor pro výpočet maloobchodní ceny asi 20 vybraných výrobků v USD/m² se pohyboval v 1. dekádě 21. století v rozmezí 1,5 až 9, jeho výši určovali zkušení makléři. Použití podobných systémů v praxi je značně závislé na důvěryhodnosti patřičných informací.^[12]

• 
  Isfahán/Persie – přírodní hedvábí
• 
  Afghán (stáří neznámé)
• 
  Kasak (jihozápadní Kavkaz) z 19. století
• 
  Turecký modlitební koberec z 18. století
• 
  Indie 1910
• 
  Turkmenistán 1. polovina 19. století

• Stone: An Illustrated Lexicon of Motifs, Materials and Origins, Tuttle Publishing 2013 ISBN 9781462911844
• Edwards: The Persian Carpet, Duckworth Overlook 2017, ISBN 978-0715650721, str. 22-28

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Orientální koberec na Wikimedia Commons