Organizace islámské spolupráce (anglicky Organisation of Islamic Cooperation – OIC, francouzsky Organisation de la Coopération Islamique – OCI, arabsky منظمة التعاون الاسلامي) je mezinárodní organizace sestávající z 57 členských zemí. Její snahou je být kolektivním hlasem islámského světa (Umma), chránit zájmy muslimů a zajistit jejich rozvoj. V roce 1990 přijaly členské státy OIC/OCI Káhirskou deklaraci lidských práv v islámu, ve které je islámské právo šaría jedinou referencí pro vysvětlení kteréhokoli z článků této deklarace (ČLÁNEK 25).
Jedná se o největší mezinárodní organizaci mimo Organizaci spojených národů.[1] Jejími oficiálními jazyky jsou arabština, angličtina a francouzština. Před 28. červnem 2011 se nazývala Organizace islámské konference.[2]
Členské země
Organizace islámské spolupráce má 57 členů, z nichž všechny kromě Palestiny jsou OSN uznány jako státy. Některé z nich, hlavně v západní Africe, nejsou státy s muslimskou většinou. Některé státy s významnou muslimskou menšinou, jako např. Rusko a Thajsko, jsou pozorovatelskými státy organizace, zatímco např. Indie a Etiopie členy nejsou.
Demokracie
Index demokracie za rok 2010 sestavovaný společností Economist Intelligence Unit žádnou zemi OIC neoznačil za úplnou demokracii a jen 3 země označil za nefunkční demokracie. Zbytek byl zařazen buď mezi autoritativní režimy nebo hybridní režimy.[5]
Svobody
Ve výroční zprávě organizace Freedom House za rok 2010 byly tři státy OIC označený za svobodné co se týče politických a občanských práv.[6] Reportéři bez hranic ve svém Indexu svobody tisku za rok 2010 označili situaci v Mali a Surinamu za uspokojivou. Ostatní státy patří do rozmezí význačné problémy až velmi vážná situace.[7][8]
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organisation of Islamic Cooperation na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
_Conference_3.jpg)
