Oreské je obec na Slovensku, v okrese Michalovce v Košickém kraji.
Žije zde 480[1] obyvatel[2]. Poblíž obce se nachází rybník.
Poloha
Nachází se asi 11 km severně od Michalovců, 5 km jihovýchodně od Strážského a 9 km jižně od Humenného.
Obec leží na styku severní části Východoslovenské nížiny s Humenskými vrchy v údolí potoka Turský jarok. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 140 až 485 m, střed obce je ve výšce 165 m n. m. Jižní část území má pahorkatinový povrch tvořený terciérními usazeninami, na severu je povrch vrchovinný až hornatý tvořen druhohorními horninami, východní část je tvořena terciérními andezity a jejich pyroklastiky.[3]
Na západě sousedí s obcí Staré, na jihozápadě s obcí Zbudza, na jihovýchodě s obcí Trnava pri Laborci, na východě s obcí Porúbka, na severovýchodě s obcí Chlmec, na severu s obcí Jasenov. V obci se nachází rybník, kamenolom, lidově nazývaný vápenka.
Historie
Území obce Oreské bylo osídleno již v neolitu, nachází se zde pozůstatky sídliště bukovo-horské kultury a slovanské osídlení z 11. – 12. století.
První písemná zmínka o Oreském pochází z roku 1358, kde je uváděna jako Orozka, další historické názvy jsou Oreska (1773) a Oreskáč (1808). V roce první zmínky patřila osada zemanům a jako samostatná obec je poprvé uváděna v roce 1418. Obec později patřila k panství Michlovce-Tibava.
V roce 1427 bylo daněna z 11 port. V roce 1715 zde byly vinice, 17 opuštěných a 8 obydlených domácností. V roce 1787 v obci žilo v 39 domech a 284 obyvatel, v roce 1828 žilo v 64 domech 469 obyvatel, kteří se živili uhlířstvím a zemědělstvím, do 18. století také vinařstvím. Až do 20. století patřily vesnické statky rodiu Sztárayů.[4][5]
Památky
Řeckokatolický kostel Ochrany Nejsvětější Bohorodičky, jednolodní barokně-klasicistní stavba s půlkruhovým zakončením kněžiště a věží, z konce 18. století. Vnitřek kostela je zaklenut pruskými klenbami. Fasády kostela jsou hladké se segmentově zakončenými okny, věž má skosené hrany, je zakončena zvonovou helmicí s lucernou.[6]
Římskokatolický kostel svatého Josefa, jednolodní pozdně klasicistní stavba s pravoúhlým zakončením kněžiště a věží představěné v do štítového průčelí, pocházející z roku 1833. V roce 1934 byl renovován. Interiér je klenutý valenou klenbou. Průčelí kostela jsou hladká s jednoduchými okny, věž vyrůstá ze stupňovitého štítového průčelí v podobě opěráku, je zakončena atypickou nízkou jehlancovou helmicí a římsou s mřížovou balustrádou.[7]
Reference
Externí odkazy
