Hranolu využil i Isaac Newton ke zjištění podstaty světla. Při experimentu, kdy umístil za sebe dva trojúhelníkovéskleněné hranoly, jež se spojovaly základnami, první hranol rozložil bílé světlo na duhovéspektrum, druhý rozložené barvy opětovně sloučil zpět. Díky tomuto pokusu si Newton uvědomil, že bílé světlo není v podstatě čisté, jak tvrdil Aristoteles, ale že obsahuje směs všech druhů barev.
Lom světla optickým hranolem
Při průchodu optickým hranolem se světelný paprsekláme dvakrát. Paprsek, který vystupuje z hranolu je od vstupujícího paprsku odchýlen o úhel. Tato odchylka je závislá na úhlu dopadu, indexu lomu materiálu hranolu a na úhlu , který se nazývá lámavý. Tento úhel je sevřen tzv. lámavými stěnami hranolu.
kde označuje index lomu hranolu. Pro odchylku platí
,
neboť platí .
Pro malý lámavý úhel jsou malé také úhly a . Takový hranol se nazývá optický klín. Pro optický klín mají předchozí rovnice přibližný tvar a , což umožňuje psát
Pro malý lámavý úhel tedy odchylka nezávisí na úhlu dopadu .
Při větších lámavých úhlech však nelze nahradit sinus přímo jeho úhlem. Pokud vyjádříme odchylku jako funkciúhlu lomu, dostaneme vztah
Optické hranoly jsou také používány v optických přístrojích místo klasických zrcadel – využívá se k tomu totálního odrazu a hranoly jsou výhodné pro svou prakticky neomezenou životnost (stříbrná vrstva zaručující funkci zrcadla se sloupe, zmatní, u hranolu není nic, co by mohlo takto přijít k úhoně). Využití našly také ve WDM (de)multiplexorech laserového záření, které významně zvyšují přenosovou kapacitu optických vláken.