Strom původních eukaryotických superskupin z roku 2004; dnes jsou Opisthokonta klasifikována jako součást šířeji pojatých superskupin Obazoa či Amorphea.
Opisthokonta je velká skupina eukaryot, druhově nejpočetnější z tradičních superskupin. Jejími sesterskými skupinami jsou podle současných znalostí nepočetné skupiny Breviatea a Apusomonadida; spolu pak tvoří klad Obazoa (jméno z počátečních písmen podřazených skupin a standardní přípony -zoa pro prvoky).[1][2]
Ten pak spolu se skupinou Amoebozoa vytváří superskupinuAmorphea.[3][2][4]
Společným znakem opistokont je jediný tlačný bičík (alespoň u některých buněk, např. u spermií, někdy ale organismy bičík druhotně ztratily, např. většina hub) a převládající typ mitochondrií s plochými kristami. Samotný název skupiny je složeninou starořeckých slov ὀπίσθιος (opísthios) – „zadní“ a κοντός (kontós) – „tyčka“, tedy vlastně bičík. Opisthokonta také mají několik biochemických drah, které nejsou známé u jiných eukaryot, jsou schopné vyrábět kolagen a jako zásobní látku používat glykogen.[5]
Dvě hlavní skupiny opistokont jsou houby a živočichové. Kromě nich ještě Opisthokonta zahrnují několik jednobuněčných organismů, buď blíže příbuzných živočichům (spolu s živočichy tvoří skupinu Holozoa; např. trubénky, plísňovky a několik dalších rodů jako Corallochytrea, Capsaspora, Ministeria) nebo spíše houbám (ty pak spolu s houbami tvoří skupinu Holomycota/Holofungi; např. rody Nuclearia, Fonticula). Situace není zatím ustálená – např. skupinu Opisthosporidia čili ARM (tvořenou afelidiemi, rozellosporidiemi/kryptomycetami a mikrosporidiemi, pravděpodobně však nepřirozenou) některé studie považují za bazální skupinu hub (Fungi), některé za jejich sesterskou skupinu, což je však pouze formální záležitost, která nijak nemění pozici obsažených taxonů na fylogenetickém stromě, upřesňovanou fylogenetikými analýzami.[6][7]
Reference
↑BROWN, Matthew W.; SHARPE, Susan C.; SILBERMAN, Jeffrey D., HEISS, Aaron A.; LANG, B. Franz; SIMPSON, Alastair G. B.; ROGER, Andrew J. Phylogenomics demonstrates that breviate flagellates are related to opisthokonts and apusomonads. S. 1–9. Proceedings of the Royal Society B [online]. 28. srpen 2013. Svazek 280, čís. 1769:20131755, s. 1–9. Dostupné online. PDF [1]. ISSN1471-2954. DOI10.1098/rspb.2013.1755. PMID23986111. (anglicky)
↑ abCAVALIER-SMITH, Thomas; CHAO, Ema E.; SNELL, Elizabeth A., Berney, Cédric; Fiore-Donno, Anna Maria; Lewis, Rhodri. Multigene eukaryote phylogeny reveals the likely protozoan ancestors of opisthokonts (animals, fungi, choanozoans) and Amoebozoa. Molecular Phylogenetics and Evolution. 21. srpen 2014, svazek 81, s. 71–85. Dostupné online. ISSN1055-7903. DOI10.1016/j.ympev.2014.08.012. PMID25152275. (anglicky)
↑KARPOV, Sergey A.; MAMKAEVA, Maria A.; NASSONOVA, Elena, LILJE, Osu; GLEASON, Frank H. Morphology, phylogeny, and ecology of the aphelids (Aphelidea, Opisthokonta) and proposal for the new superphylum Opisthosporidia. S. 1–11. Frontiers in Microbiology [online]. 28. březen 2014. Svazek 5, čís. 112, s. 1–11. Dostupné online. DOI10.3389/fmicb.2014.00112. (anglicky)
↑WIJAYAWARDENE, Nalin N.; HYDE, Kevin D., Al-Ani L. K. T., Tedersoo L., Haelewaters D., Rajeshkumar K. C., Zhao R. L., Aptroot A., Leontyev D. V., Saxena R. K., Tokarev Y. S., Dai D. Q., Letcher P. M., Stephenson S. L., Ertz D., Lumbsch H. T., Kukwa M., Issi I. V., Madrid H., Phillips A. J. L., Selbmann L., Pfliegler W. P., Horváth E., Bensch K., Kirk P. M., Kolaříková K., Raja H. A., Radek R., Papp V., Dima B., Ma J., Malosso E., Takamatsu S., Rambold G., Gannibal P. B., Triebel D., Gautam A. K., Avasthi S., Suetrong S., Timdal E., Fryar S. C., Delgado G., Réblová M., Doilom M., Dolatabadi S., Pawłowska J., Humber R. A., Kodsueb R., Sánchez-Castro I., Goto B. T., Silva D. K. A., de Souza F. A., Oehl F., da Silva G. A., Silva I. R., Błaszkowski J., Jobim K., Maia L. C., Barbosa F. R., Fiuza P. O., Divakar P. K., Shenoy B. D., Castañeda-Ruiz R. F., Somrithipol S., Lateef A. A., Karunarathna S. C., Tibpromma S., Mortimer P. E., Wanasinghe D. N., Phookamsak R., Xu J., Wang Y., Tian F., Alvarado P., Li D. W., Kušan I., Matočec N., Maharachchikumbura S. S. N., Papizadeh M., Heredia G., Wartchow F., Bakhshi M., Boehm E., Youssef N., Hustad V. P., Lawrey J. D., Santiago A. L. C. M. A., Bezerra J. D. P., Souza-Motta C. M., Firmino A. L., Tian Q., Houbraken J., Hongsanan S., Tanaka K., Dissanayake A. J., Monteiro J. S., Grossart H. P., Suija A., Weerakoon G., Etayo J., Tsurykau A., Vázquez V., Mungai P., Damm U., Li Q. R., Zhang H., Boonmee S., Lu Y. Z., Becerra A. G., Kendrick B., Brearley F. Q., Motiejūnaitė J., Sharma B., Khare R., Gaikwad S., Wijesundara D. S. A., Tang L. Z., He M. Q., Flakus A., Rodriguez-Flakus P., Zhurbenko M. P., McKenzie E. H. C., Stadler M., Bhat D. J., Liu J. K., Raza M., Jeewon R., Nassonova E. S., Prieto M., Jayalal R. G. U., Erdoğdu M., Yurkov A., Schnittler M., Shchepin O. N., Novozhilov Y. K., Silva-Filho A. G. S., Liu P., Cavender J. C., Kang Y., Mohammad S., Zhang L. F., Xu R. F., Li Y. M., Dayarathne M. C., Ekanayaka A. H., Wen T. C., Deng C. Y., Pereira O. L., Navathe S., Hawksworth D. L., Fan X. L., Dissanayake L. S., Kuhnert E., Grossart H. P., Thines M. Outline of Fungi and fungus-like taxa. S. 1060–1456. Mycosphere [online]. Innovative Institute for Plant Health, Zhongkai University of Agriculture and Engineering, 18. březen 2020 [cit. 2020-09-05]. Svazek 11, čís. 1:8, s. 1060–1456. Dostupné online. ISSN2077-7019. DOI10.5943/mycosphere/11/1/8. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Opisthokonta na Wikimedia Commons