Ondřej Moravec (* 9. června 1984 Ústí nad Orlicí) je bývalý český reprezentant v biatlonu, pravidelný účastník světového poháru, mistrovství světa a olympijských her. Je trojnásobným olympijským medailistou ze Zimních olympijských her 2014 v ruském Soči, kde získal dvě stříbra (ve stíhacím závodě a ve smíšené štafetě) a jeden bronz (v závodě s hromadným startem).
Ve Světovém poháru dokázal vyhrát jeden individuální závod, když triumfoval v závodě s hromadným startem v norském Hollmenkolenu v roce 2013.
Od roku 2024 působí jako trenér české mužské biatlonové reprezentace.[1]
Osobní život
Vyrůstal v Letohradu podobně jako jeho kolega z reprezentace Michal Šlesingr, se kterým dokonce navštěvovali stejnou základní školu.
V 10 letech prodělal Perthesovu chorobu, která na jeho zdraví nezanechala vážnější následky.[2]
Jeho osobním trenérem byl několik let Vlastimil Vávra. Kariéru ukončil pod vedením reprezentačního trenéra Ondřeje Rybáře.
V roce 2013 se oženil s dlouholetou přítelkyní Veronikou. Na začátku roku 2016 se jim narodila dcera Rozálie a v roce 2018 syn Ondřej. S celou rodinou trvale žije v Letohradu.
Sportovní kariéra
2002–2006
Poprvé na sebe média upozornil v olympijské sezóně 2005–06, kdy se svými výkony ve světovém poháru nominoval na olympijské hry v Turíně. Do té doby ho znali pouze biatlonoví nadšenci a odborníci jako talentovaného biatlonistu, několikanásobného medailistu z juniorských mistrovství světa. Do Turína odjížděl sbírat zkušenosti s přáním alespoň v jednom závodě porazit svůj velký vzor Bjørndalena. Bjørndalena sice neporazil, ale převedl velmi slibné výkony, kdy v každém závodě atakoval bodovanou třicítku.[3]
2006–2010
V dalším olympijském cyklu nezaznamenal výkonnostní postup především v důsledku zhoršené střelby. Chytil se pouze v závěru sezóny 2007-08, kdy pravidelně bodoval a zaznamenal svůj tehdejší životní výsledek, 4. místo ve sprintu v ruském Chanty-Mansijsku.[4] Formu si bohužel do další sezóny nepřenesl.
V sezóně 2008-09 se mu přestalo dařit úplně. K slabé střelecké bilanci se přidal i pomalý běh a v důsledku toho ho reprezentační trenér Vlastimil Vávra nenominoval na mistrovství světa do korejského Pchjongčchangu.[5] Na světovém poháru ve Vancouveru netrefil v závodě štafet z osmi pokusů ani jeden terč.
Před olympijskou sezónou 2009-10 si ho vzali do parády střelci z klubu SKP Plzeň a výsledky se dostavily.[6] Pomalu se začal odrážet ze dna, kam spadl v minulé sezóně. V Ruhpoldingu si zajistil nominaci na olympijské hry do Vancouveru. Na hrách startoval v úvodní disciplíně sprintu. Závod, který do velké míry ovlivnil rozmar počasí, pro něj nedopadl dobře. Obsadil až 67. místo a nemohl tak nastoupit do stíhacího závodu. Do individuálního závodu se potom nevešel na úkor Romana Dostála, který se loučil s kariérou.
2010–2014
V sezónách 2010-11 a 2011-12 si udržel zlepšenou střelbu a pomalu začal klepat na dveře světové špičky. V té první měl ještě výkonnostní výkyvy jako například totální výpadek na mistrovství světa v Chanty-Mansijsku. V té následující se však již stal stabilním členem biatlonové elity. Na mistrovství světa v Ruhpoldingu zaznamenal výborné výsledky, když mu jen těsně unikalo umístění v první desítce.
V sezóně 2012-13 navázal na minulou úspěšnou sezónu zlepšenými výkony. V Pokljuce ve sprintu podruhé v kariéře pronikl do top 10 (8. místo) a následující den 15. prosince 2012 dojel ve stíhacím závodě jako druhý.[7] Střeleckou formu si přenesl i do nového roku, kdy v Oberhofu 6. ledna 2013 dojel na třetím místě.[8] Na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě patřil k nejlepším běžcům. K lepšímu umístění mu chyběla vyrovnanější střelba. V závodě smíšených štafet dobře zastřílel a dovezl štafetu na třetím místě.[9] Do sprintu a stíhačky si však střeleckou formu nepřenesl. V individuálním závodě zaznamenal nejrychlejší běžecký čas, ale dva netrefené terče (jeden o půl centimetru) ho připravily o zlatou medaili.[10] V závodu s hromadným startem vyjížděl po poslední střelbě vstoje s nepatrnou ztrátou za skupinkou 4 závodníků stíhajících vedoucího Nora Bøa. V prvním stoupání skupinku dojel, ale vzápětí si 3 závodníky (Nora, Rusa, Němce) nechal odjet a do cíle předjel pouze Němce. Obsadil tak podobně jako v individuálním závodě nepopulární, ale ceněné 4. místo.[11] Dne 3. března 2013 vyhrál poprvé závod světového poháru (s hromadným startem), který se jel v Mekce severského lyžování, norském Holmenkollenu.[12]
V úvodu olympijské sezóny 2013-14 dovezl českou smíšenou štafetu ve světovém poháru ve švédském Östersundu na prvním místě.[13] Na Zimních olympijských hrách 2014 skončil ve sprintu osmý. Na střelnici ani jednou neminul, ale měl pomalejší běh a za medailí zaostal o 8,9 sekundy.[14] V následujícím stíhacím závodě získal díky bezchybné střelbě stříbrnou medaili. Rozhodovalo se na poslední střelecké položce, vedoucí Francouz Martin Fourcade byl bezchybný a bylo jasné, že si dojede pro zlato. Všichni pronásledovatelé chybovali s výjimkou Moravce. Ten tak odjížděl ze střelnice 17 sekund za Fourcadem, se zhruba se stejným odstupem jel za ním další Francouz Jean-Guillaume Béatrix. Toto pořadí vydrželo až do cíle.[15] V závodě s hromadným startem neudělal Moravec jedinou střeleckou chybu a dojel si pro bronzovou medaili.[16] Třetí medaili, druhou stříbrnou, vybojoval jako člen smíšené štafety. Jel poslední úsek, od Jaroslava Soukupa přebíral štafetu na druhém místě se ztrátou 43 sekund na Nory, ale s náskokem téměř třiceti sekund na třetí Italy. Na střelnici Moravec chyboval jen jednou a druhé místo bez problémů udržel. Dostihnout bezchybně střílejícího Nora Svendsena nebylo v jeho silách.[17]
2014–2015
Úvod sezóny 2014–2015 ve švédském Östersundu zahájil dvanáctým místem v individuálním závodě na 15 kilometrů,[18] ve sprintu obsadil 2. místo.[19]
Na Mistrovství světa 2015 jel Moravec jako velký favorit, což taky potvrdil, když vybojoval kompletní sbírku medailí. V první disciplíně se stal společně s Veronikou Vítkovou, Gabrielou Soukalovou a Michalem Šlesingrem mistrem světa ve smíšené štafetě. Jako finišman měl těžkou pozici, ale ustál tlak od Francouzce[kdo?] a Nora[kdo?]. Ve vytrvalostním závodě získal bronzovou medaili a v závodě s hromadným startem bojoval o zlato, nicméně těsně před ním závod vyhrál slovinský biatlonista Jakov Fak.
2021
Dne 14. března 2021 ukončil v Novém Městě na Moravě v závodech Světového poháru svou biatlonovou kariéru.[20]
Další aktivity
V roce 2022 se začal věnovat projektům Skialp do škol a SkialpujFEST, které spoluzaložil. Je také ambasadorem značky DYNAFIT.[21][22][23]
Od dubna působí jako trenér české mužské biatlonové reprezentace.[1]
Výsledky
Olympijské hry a mistrovství světa
Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se s výjimkou smíšené štafety 2014 nezapočítávají.[24]
Světový pohár
Sezóna 2002/03
ČSP
|
Místo
|
SP
|
SZ
|
HZ
|
IZ
|
ŠT
|
SŠT
|
STŘ
|
5. |
Ruhpolding |
56. |
55. |
– |
– |
14. |
– |
–
|
Celkové umístění |
nkl |
nkl |
– |
– |
12. |
– |
?
|
0 bodů (nkl)
|
Sezóna 2003/04
ČSP
|
Místo
|
SP
|
SZ
|
HZ
|
IZ
|
ŠT
|
SŠT
|
STŘ
|
2. |
Hochfilzen |
75. |
– |
– |
– |
10. |
– |
–
|
3. |
Osrblie |
92. |
– |
– |
84. |
– |
– |
–
|
4. |
Pokljuka |
83. |
– |
– |
– |
– |
– |
–
|
9. |
Oslo |
83. |
– |
– |
– |
– |
– |
–
|
Celkové umístění |
nkl |
– |
– |
nkl |
11. |
– |
?
|
0 bodů (nkl)
|
Sezóna 2004/05
ČSP
|
Místo
|
SP
|
SZ
|
HZ
|
IZ
|
ŠT
|
SŠT
|
STŘ
|
5. |
Ruhpolding |
29. |
24. |
– |
– |
– |
– |
–
|
6. |
Anterselva |
35. |
41. |
– |
– |
– |
– |
–
|
Celkové umístění |
73. |
64. |
– |
– |
– |
– |
?
|
9 bodů (83.)
|
Sezóna 2005/06
ČSP
|
Místo
|
SP
|
SZ
|
HZ
|
IZ
|
ŠT
|
SŠT
|
STŘ
|
1. |
Östersund |
56. |
26. |
– |
– |
– |
– |
–
|
2. |
Hochfilzen |
23. |
– |
– |
31. |
– |
– |
–
|
4. |
Oberhof |
73. |
– |
– |
– |
4. |
– |
–
|
5. |
Ruhpolding |
18. |
13. |
– |
– |
7. |
– |
–
|
7. |
Pokljuka |
34. |
34. |
– |
– |
– |
– |
–
|
9. |
Oslo |
57. |
18. |
– |
– |
– |
– |
–
|
Celkové umístění |
56. |
37. |
– |
nkl |
8. |
– |
84 %
|
59 bodů (51.)
|
Sezóna 2006/07
Sezóna 2007/08
Sezóna 2008/09
Sezóna 2009/10
ČSP
|
Místo
|
SP
|
SZ
|
HZ
|
IZ
|
ŠT
|
SŠT
|
STŘ
|
1. |
Östersund |
83. |
– |
– |
29. |
11. |
– |
–
|
2. |
Hochfilzen |
47. |
52. |
– |
– |
7. |
– |
–
|
3. |
Pokljuka |
31. |
45. |
– |
88. |
– |
– |
–
|
5. |
Ruhpolding |
34. |
– |
– |
– |
10. |
– |
–
|
6. |
Anterselva |
16. |
31. |
– |
57. |
– |
– |
–
|
Celkové umístění |
57. |
69. |
– |
67. |
9. |
– |
79 %
|
64 bodů (66.)
|
Sezóna 2010/11
ČSP
|
Místo
|
SP
|
SZ
|
HZ
|
IZ
|
ŠT
|
SŠT
|
STŘ
|
1. |
Östersund |
79. |
– |
– |
52. |
– |
– |
–
|
2. |
Hochfilzen |
83. |
– |
– |
– |
7. |
– |
–
|
3. |
Pokljuka |
33. |
– |
– |
81. |
– |
– |
–
|
4. |
Oberhof |
73. |
– |
– |
– |
2. |
– |
–
|
5. |
Ruhpolding |
19. |
14. |
– |
24. |
– |
– |
–
|
6. |
Anterselva |
26. |
– |
– |
– |
– |
– |
–
|
9. |
Oslo |
29. |
25. |
– |
– |
– |
– |
–
|
Celkové umístění |
48. |
45. |
– |
52. |
10. |
– |
78 %
|
117 bodů (51.)
|
Sezóna 2011/12
Sezóna 2012/13
Sezóna 2013/14
Sezóna 2014/15
Sezóna 2015/16
Sezóna 2016/17
Sezóna 2017/18
Sezóna 2018/19
Sezóna 2019/20
Sezóna 2020/21
Juniorská mistrovství
Odkazy
Poznámky
- ↑ Závod byl přesunut z Osrblie do Hochfilzenu pro nedostatek sněhu. Kvůli kratší trati v Rakousku se závodilo dvakrát ve sprintu.[25]
- ↑ V rámci tohoto podniku světového poháru se jely dva závody ve sprintu.[26]
- ↑ V závodě doběhl druhý Alexandr Loginov, který však byl později pro použití dopingu diskvalifikován. Lowell Bailey proto obsadil druhé místo, na třetí se posunul Ondřej Moravec.
- ↑ Původně se měl závod uskutečnit v Oberhofu, ale z důvodu nedostatku sněhu a velmi vysokých teplot byl přesunut do Ruhpoldingu.
- ↑ Původně se měl podnik uskutečnit v ruské Ťumeni, ale po dopingovém skandálu ruských sportovců se pořadatelé sami konání tohoto podniku vzdali.
Reference
Externí odkazy
Mistři světa v biatlonu – smíšená štafeta |
|
|
|
- 2005: Pylevová, Išmuratovová, Čerezov a Kruglov (RUS)
- 2006: Titovecová, Malginová, Čepikov a Kruglov (RUS)
- 2007: Jonssonová, Zideková, Ferry a Bergman (SWE)
- 2008: Buchholzová, Neunerová, Birnbacher a Greis (GER)
- 2009: Brunetová, Becaertová, Defrasne a S. Fourcade (FRA)
- 2010: Hauswaldová, Neunerová, Schempp a Peiffer (GER)
- 2011: Bergerová, Flatlandová, Bjørndalen a T. Bø (NOR)
- 2012: Bergerová, Solemdalová, Bjørndalen a Svendsen (NOR)
- 2013: Bergerová, Solemdalová, T. Bø a Svendsen (NOR)
- 2015: Vítková, Soukalová, Šlesingr a Moravec (CZE)
- 2016: Bescondová, Habertová, Maillet a Fourcade (FRA)
- 2017: Hinzová, Dahlmeierová, Peiffer a Schempp (GER)
- 2019: Røiselandová, Eckhoffová, J.T. Bø a Christiansen (NOR)
- 2020: Røiselandová, Eckhoffová, T. Bø a J. T. Bø (NOR)
- 2021: Laegreid, J.T. Bø, Eckhoffová a Røiselandová (NOR)
- 2023: Tandrevoldová, Røiselandová, Laegreid a J.T. Bø (NOR)
- 2024: Perrot, Maillet, Braisazová-Bouchetová a Simonová (FRA)
|
|
2005: 4 × 6 km od 2007: 2 × 6 km + 2 × 7,5 km 2021: 4 × 7,5 km od 2023: 4 × 6 km |