Ondřej Butor
Osobní údaje
Datum narození	11. března 1967 (57 let)
Místo narození	Brno Československo Československo
Stát	Československo
Výška	183 cm (ME 1985)
Hmotnost	70 kg (ME 1985)
Sportovní údaje
Klub	TJ Rudá hvězda Brno (1977-91)
Rezort	SVS-M FMV (1982-87)
Trenéři	Josef Nalezený (RHB, repr. jun) Bernard Kočař (RHB 1982-88) Michal Kočař (RHB 1988-89)
Disciplína	plavání
Pref. plavecký styl	kraul, znak
Účast na LOH	bez účasti
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Butor (* 11. března 1967 Brno) je bývalý československý sportovní plavec.

Je rodákem z brněnské městské části Bystrc. Žil v blízkosti brněnské přehrady a již v útlém věku se naučil dobře plavat. Starší bratr hrál aktivně ragby za Zbrojovku. Závodnímu plavání se začal věnovat v 9 letech po zařazení do sportovní třídy základní školy. Připravoval se pod vedením Josefa Nalezeného v plaveckém oddíle Rudá hvězda Brno. Trenér Nalezený ho charakterizoval slovy: "Má obrovský cit pro vodu. Při testech mu spotřeba kyslíku na 1 kg dosahuje více než 80 ml a to je hodnota světových plavců. Schází mu však bojovnost, neumí se dobře koncentrovat na závod a má trochu vlažný přístup k tréninku." V 15 letech však šel podle Nalezeného do sebe, začal sám na sobě pracovat a byl zařazen do střediska vrcholového sportu mládeže (SVS-M) ministerstva vnitra k trenéru Bernardu Kočařovi. Motivací, jiskrou k práci mu byla medaile Josefa Hladkého z mistrovství Evropy v roce 1981. Na rozdíl od Hladkého mu však seděly delší tratě, nejradši plaval kraulem a znakem.^[1]

V roce 1981 poprvé reprezentoval Československo na prestižní sportovní akci mladých sportovců ze socialistických zemí Družba ve Volgogradu.^[2] Po zařazení do SVS-M se v roce 1983 účastnil juniorského mistrovství Evropy ve francouzských Mylhúzách. V polohovém závodě na 200 m doplaval v B-finále na 7. místě (celkově 15.) v čase 2:17,06.^[3]

V olympijském roce 1984 se poprvé dostal v polohovém závodě na 400 m pod 280 vteřin (4:40) časem 4:39,14 a na 400 m volný způsob se proti minulému roku zlepšil o 9 vteřin (1983: 4:19,90, 1984: 4:10,82).^[4]

Mezi československou plaveckou špičku pronikl v letní sezóně 1985. Na červnové velké ceně Slovenska proháněl v polohovém závodě na 400 m svůj velký vzor Josefa Hladkého a v cíli s ním dohmátl v shodném čase 4:32,15.^[5] Pro něho to bylo zároveň výrazné zlepšení osobního rekordu o 6,99 vteřin. Další den na velké ceně prohrál s Hladkým na jeho královské trati 200 m polohový závod o 10 setin. Výsledný čas 2:08,55 byl jeho novým osobním rekordem.^[6][7] V druhé polovině června mu přišla domů nominace na mistrovství Evropy v bulharské Sofii.^[8] Převážnou část červencové přípravy absolvoval s reprezentací v arménském Cachkadzoru. Na mistrovství Evropy přijel s rýmou,^[9] přesto na své doplňkové disciplíně 400 m volný způsob zaplaval dobrý čas 4:09,81 a obsadil na 19. místě.^[10] V dlouhé polohovce na 400 m před ním dostal přednost Jan Bidrman a tak plaval jen kratší polohovku na 200 m. Výsledným časem 2:10,32 obsadil rovněž 19. místo.^[11]

Zimní sezónu 1986 začal výborně. Na 200 m znak se poprvé dostal pod 130 vteřin (2:10) časem 2:09,37.^[12] V polohovkách však po celou zimu mírně stagnoval.^[13] V červnu na velké ceně Slovenska si zlepšil na krátké polohovce 200 m osobní rekord na 2:08,32^[14] a na dlouhé polohovce plaval čas 4:33,01.^[15] Tyto časy zůstávaly daleko za nominačními limity pro srpnové mistrovství světa v Madridu. Měl ještě poslední možnost na domácím letním mistrovství republiky. Největší šance měl na dlouhé polohovce, v jeho silách bylo plavat čas pod 270 vteřin (4:30). Závod se mu však hrubě nepovedl a v cíli mu byl změřen čas 4:39,93. Jeho trenér Bernard Kočař neúspěšnou nominaci komentoval slovy: "Nedovedu si to vysvětlit. Ondřej je všech ukazatelích na tom daleko lépe než loni, zřejmě situaci nezvládl...".^[16]

Po mistrovství světa v Madridu v cizině zůstal nelegálně Josef Hladký. V roce 1987 po Hladkém převzal pozici nejlepšího polohovkáře, ale výkony stagnovaly – na 200 m p.z. se nemohl dostat pod 128 vteřin (2:08) a na 400 m p.z. pod 270 vteřin (4:30). Trenér Bernard Kočař byl z jeho výsledků nešťastný "já to vidím v oblasti psychiky, natrénováno má, ale všechno končí, jakmile je ve vodě".^[17] V olympijském roce 1988 se na žádném větším závodě neobjevil (zranění?). V roce 1989 se účastnil pouze závodů ve sprintech na 50 volný způsob. Krátce na to ukončil sportovní kariéru. Od školního roku 1989/90 pracoval jako intruktor plavání sportovních tříd na sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka.

Byl u začátků sportovní kariéry znakařky Aleny Nývltové. Později se s rodinou přestěhoval do Kladna.