Ola
Ola nedaleko ústí do moře
Základní informace
Délka toku	166 km
Plocha povodí	8570 km²
Světadíl	Asie
Pramen
Olská náhorní plošina, Rusko 60°40′34″ s. š., 151°14′42″ v. d. 1160 m n. m.
Ústí
Taujský záliv, Ochotské moře 59°33′40″ s. š., 151°15′59″ v. d. 0 m n. m.
Protéká
Rusko Rusko (Magadanská oblast)
Úmoří, povodí
Tichý oceán, Ochotské moře
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ola (rusky Ола) je řeka v Magadanské oblasti na ruském Dálném východě. Její délka činí 166 km a plocha povodí dosahuje 8 570 km².^[1]

Řeka Ola pramení na svazích Olské náhorní plošiny, které leží na východním konci Hornokolymské vysočiny, přibližně 30 km jihozápadně od Atky, v nadmořské výšce 1160 metrů. Od svého pramene teče zpočátku jihovýchodním směrem asi 70 km, poté se stáčí k jihu a protéká Olskou nížinou. V posledním úseku svého toku protéká mokřady mezi městem Magadan a jezerem Čistoje, než ústí do Taujského zálivu Ochotského moře.

Poblíž ústí řeky leží obec Ola, která je okresním centrem olského okresu. Na dolním toku řeku překlenuje silniční most a asi 40 km severně od ústí ji kříží federální dálková silnice R504 Kolyma.^[2]

Řeka je na většině své délky rozvětvená, teče v širokém štěrkovém korytu a tvoří několik ramen. V horním toku Ola eroduje horniny obsahující acháty, které je možné nalézt nejen podél celého toku řeky, ale i na přilehlém pobřeží Ochotského moře.

Ola je důležitým habitatem pro různé druhy tichomořských lososů. Nejpočetnější je populace gorbuše, následovaná ketou a kisučem. Kromě těchto druhů se v řece vyskytují také siven malma (salvelinus malma), siven světloskvrnný (Salvelinus leucomaenis) a lipan.

Řeka Ola a její příbuzné vodní systémy tvoří až 80 % zásob gorbuše, 20 % zásob kety a 25 % zásob kisuče v Magadanské oblasti. Tento ekologický systém je nicméně ohrožen plánovanou těžbou hnědého uhlí v nížinách podél Oly.^[3]

První zmínky o řece Ole se objevují již v dokumentech z 18. století. Ve sbírkách Petrohradského archivu Ruské akademie věd jsou uloženy jednoduché mapy šesti řek: Tauje, Jany, Armaně, Oly, Siglanu a Jamy, které pocházejí z počátku 40. let 18. století. Na jedné z map je poznámka: „Řeka Ola, pramení mezi severem a východem, ústí na jihu, u ústí je šířka 20 sažen a hloubka za odlivu je polovina sažne.“^[4]

V letech 1716/17 podnikl kozák Kuzma Sokolov se svou lodí Vostok první plavbu z Ochotska na Kamčatku a zpět podél pobřeží Ochotského moře. U ústí řeky Ola zakotvil a zmínil se o řece, že zde čekal na vhodný vítr a se svou skupinou kozáků odpočíval.

Dříve byla Ola známá pod evenským jménem Kola, což v evenštině znamená naběračka a odkazuje tak na ohyb řeky u stejnojmenné osady.

Mezi hlavní přítoky Oly patří:

• Lankovaja (zleva, 22. kilometr od ústí)
• Tanon (zprava)
• Majačan (zleva)
• Donyško (zleva)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ола (река) na ruské Wikipedii a Ola (Fluss) na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ola na Wikimedia Commons