Plodnice 5–10 milimetrů velké, kalíškovité, dlouze stopkaté. Thecium šarlatově červené, vnější povrch plodnic je bělavý a přitiskle plstnatý. stopka bývá několik centimetrů dlouhá, zakroucená a zčásti zanořená v substrátu. V průměru má 2–3 milimetry. Podobně jako plodná část je bělavá a plstnatá. Plodnice jsou v mládí kulovitě uzavřené, později praskají na několik cípů, které se otevírají a vytvářejí dekorativní hvězdicovitý tvar. Dužnina je poměrně masitá, ale velmi křehká.[2]
Mikroskopický
Válcovitá, nahoře zaoblená vřecka, dosahují 250–300 × 18–24 μm a nesou po osmi výtrusech. Ty měří 36–55 × 15–17 μm a mají podlouhle vřetenovitý až elipsoidní tvar, hladký povrch a 1–4 větší (plus případné menší) olejové kapky. Jsou bezbarvé. Parafýzy jsou rozvětvené. silné 2,5–3 μm, ke koncům se rozšiřují až na 6 μm. Obsahují červené kapičky, které se jodem barví zeleně.[2]
Výskyt
Roste vzácně jako saprotrof na větvičkách listnáčů ukrytých v půdě.[3] Vyskytuje se v teplejších oblastech v porostech listnatých stromů, nejčastěji pod jasany a osikami. V rámci těchto oblastí preferuje zastíněná místa s chladnějším mikroklimatem jako údolí vodních toků nebo rokle.[3] Objevuje se od února do května s vrcholem fruktifikace od druhé poloviny března do dubna.
Rozšíření
Je uváděn z většiny středoevropských zemí.[2] Z rámci České republiky byly publikovány mimo jiné nálezy spadající do následujících chráněných území:
Ohnivec zimní je vedený v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky (2006) jako ohrožený druh (EN).[3] V roce 2004 byl zařazen do seznamu silně ohrožených druhů navržených k zákonné ochraně.[6] O nálezech je vhodné informovat nejbližší mykologické pracoviště.
↑ abMACKOVČIN, P., a kol. Chráněná území ČR IX. - Brněnsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2007. 932 s. ISBN978-80-86064-66-6. S. 427, 753.
↑MACKOVČIN, P.; SEDLÁČEK, M. Chráněná území ČR XII. - Praha. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2005. 304 s. ISBN80-86064-69-7. S. 120.