Tento článek pojednává o vývoji počtu obyvatel v Třebíči a blízkém okolí.

Třebíč má 17 místních částí, nejvíce obyvatel, a to 16 657 v roce 2001, žilo v části Nové Dvory, v roce 2011 pak žilo nejvíce obyvatel opět v této části, ale oproti předchozímu součtu v roce 2001 proběhl pokles o přibližně 2000 obyvatel, v roce 2011 jich v části Nové Dvory žilo 14 443.^[1] Podle údajů českého statistické úřadu žilo v této části v roce 1980 pouze 7 929 obyvatel, to znamená, že za 11 let se počet obyvatel zdvojnásobil. Tento jev se přičítá stavbě Jaderné elektrárny Dukovany. Nejméně obyvatel v roce 2001 žilo v Řípově, pouhých 68 obyvatel, pouhých 88 obyvatel žilo i v místní části Sokolí.^{[2][p 1]}

Mezi lety 1850–1920 byl průměrný přírůstek obyvatelstva 1532 obyvatel za 10 let.^[3] Od roku 1930 je patrná míra populační expanze. Mezi lety 1970 a 1991 je již velice patrný nárůst obyvatelstva kvůli výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany.^[4] V tomto období narostl počet obyvatelstva o 15 800 obyvatel za 21 let. Tento nárůst je také spojen s výstavbou velkých sídlišť na severu města.

Nejvyšší přirozený přírůstek od roku 1970 byl mezi lety 1981 a 1982, zde se projevují tzv. silné ročníky. Od roku 1982 do roku 1985 bylo zaznamenané největší snížení přirozeného přírůstku obyvatel, další roky se přirozený přírůstek snižuje pouze pozvolně.^[5]

Mezi lety 2015 a 2016 došlo k meziročnímu poklesu počtu obyvatel v městě Třebíči o 239 obyvatel, došlo k jejich odstěhování do jiných měst.^[6] V lednu roku 2017 bylo oznámeno, že v roce 2016 došlo v Třebíči celkem k 1194 trestným činům, kdy objasněno bylo 766 činů, tj. je objasněnost 64,15 %. Celkem z nich bylo 120 trestných činů násilného charakteru, kde objasněnost byla 75,83 %.^[7]

Město Třebíč je známé svým Židovským městem, podle Fišera se cizí národní příslušníci začali do města Třebíče stěhovat již za vlády Pernštějnů, více však až za vlády Smila Osovského z Doubravice. Na začátku 17. století se v purkrechtních knihách města objevují záznamy o koupi 12 domů ve Vnitřním městě a o koupi 10 domů na Stařečce Němci. Malovaný dům, tehdy zvaný Františkovský, patřil nejzámožnějšímu italskému občanovi, Františku Kaligardovi (it. Calligardo), v dalších třebíčských čtvrtích žilo dalších 10 Italů. Ve městě se usadilo také asi 5 Slováků, mezi nimi kupec Janek Strážnický a Januš Slovák, tito vlastnili domy na náměstí. Na začátku 17. století se také začalo rozvíjet židovské město a v roce 1601 se také objevují zmínky o židovské škole. Do této doby existovala pouze židovská ulice.^[8] V letech 1656 a 1657 do Třebíče přichází hodně Čechů, protože se zde mohou uchytit jako nekatolíci.^[9] Podle knih z let 1657 až 1660 emigrovalo asi 20–30 rodin do Uher.^[10]

V roce 2021 začaly působit v Třebíči dva preventisté pro práci s obyvateli romské národnosti.^[11]

V okrese Třebíč žilo v roce 2001 celkem 117 367 obyvatel, z toho bylo nejvíce obyvatel s českou a moravskou národností, českou národnost při sčítání lidu v roce 2001 přiznalo 100 126, moravskou přiznalo 12 793 obyvatel. V okrese Třebíč dále žilo 21 obyvatel se slezskou národností, 940 obyvatel se slovenskou, 78 obyvatel romskou, 52 obyvatel s polskou, 31 obyvatel s německou, 47 obyvatel s ruskou národností, 139 obyvatel s ukrajinskou národností a 88 obyvatel s vietnamskou národností. Obyvatel s ostatními zjištěnými národnostmi bylo 338 a obyvatel s nezjištěnou národností 2 714.^[12]

Při sčítání lidu v roce 2001 se 22 246 (tj. 57,01 %) obyvatel zapsalo jako bez vyznání, 12 266 (31,43 %) jako věřící a 4 509 (11,56 %) se k otázce nevyjádřilo.^[13] 10 691 věřících se přihlásilo k římskokatolické církvi, která má ve městě několik kostelů, sídlí zde děkanát Třebíč a Katolické gymnázium. Druhou nejpočetnější církví je Českobratrská církev evangelická, k níž se přihlásilo 388 obyvatel, ve městě sídlí její sbor. Po ní následuje Církev československá husitská se 166 věřícími, její modlitebna je bývalou synagogou. Dále následují Svědkové Jehovovi (110 obyvatel) a Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku (67 obyvatel), která má v Třebíči také malý kostel, který je v současné době obsluhován popem.^[14] V roce 2011 proběhlo další sčítání lidu, celkem 12 562 (tj. 33,95 %) obyvatel se zapsalo jako bez vyznání, 8 947 (tj. 24,18 %) obyvatel se zapsalo jako věřící a celkem 15485 (tj. 41,85 %) obyvatel se k otázce víry nevyjádřilo. Nejpočetnější církví zůstala římskokatolická církev – 5 013 obyvatel, druhou nejpočetnější zůstala Českobratrská církev evangelická, k níž se přihlásilo 233 obyvatel a třetím nejčastějším vyznání zůstala Církev československá husitská se 104 přihlášenými.^[15]

Dle sčítání lidu 2011 ve městě Třebíč žilo celkem 36 998 obyvatel, z toho bylo nejvíce obyvatel s českou a moravskou národností, českou národnost při sčítání lidu v roce 2011 přiznalo 21 245, moravskou přiznalo 5 266 obyvatel. V Třebíči dále žili 2 obyvatelé se slezskou národností, 250 obyvatel se slovenskou, 16 obyvatel s romskou, 15 obyvatel s polskou, 7 obyvatel s německou, 74 obyvatel s ukrajinskou národností a 68 obyvatel s vietnamskou národností. Obyvatel s nezjištěnou národností bylo v Třebíči 8 779.^[16]

Mezi lety 2015 a 2016 došlo k meziročnímu poklesu počtu obyvatel v městě Třebíči o 239 obyvatel, došlo k jejich odstěhování do jiných měst.^[6] V lednu roku 2017 bylo oznámeno, že v roce 2016 došlo v Třebíči celkem k 1194 trestným činům, kdy objasněno bylo 766 činů, tj. je objasněnost 64,15 %. Celkem z nich bylo 120 trestných činů násilného charakteru, kde objasněnost byla 75,83 %.^[17] V roce 2018 se v Třebíči narodilo 1255 dětí a zemřelo 728 osob, celkem se v Třebíči uskutečnilo 205 sňatků.^[18] Mezi lety 2021 a 2020 Třebíč ztratila celkem 61 obyvatel.^[19]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Třebíč roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Třebíč roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Třebíč roku 2011

Údaje pro město Třebíč se dochovaly od roku 1655. V letech 2006–2009 byli započteni i veškeří cizinci.

• JANÁK, Jan. Třebíč - Dějiny města II. Ilustrace Božena a Josef Kremláčkovi. 1. vyd. Brno: Blok Brno pro Západomoravské muzeum v Třebíči, 1981. 224 s. 
• Statistický lexikon obcí ČSSR 1965. 1. vyd. Praha: [s.n.], 1966.