Oblasti tvorby tropických cyklón se tradičně dělí do sedmi hlavních zón, které pokrývají severní Atlantik, severovýchodní, severozápadní a jihozápadní Pacifik, severní, jihozápadní a jihovýchodní Indický oceán. Nejaktivnější je zóna severozápadního Pacifiku, nejméně aktivní naopak zóna severního Indického oceánu. Ročně se po celém světě vytvoří průměrně 86 tropických bouří, z toho 47 se stane tropickou cyklónou (hurikánem/tajfunem/cyklónem) – bouří kategorie 1 nebo vyšší na Saffirově–Simpsonově stupnici, 20 pak intenzivní tropickou cyklónou (velkým hurikánem, supertajfunem) – bouří kategorie 3 nebo vyšší na Saffirově–Simpsonově stupnici.^[1]

Světová meteorologická organizace (WMO) začala v devadesátých letech 20. století podporovat vznik regionálních specializovaných meteorologických středisek, které postupně vytvořily celosvětovou síť, která zajišťuje varování před přírodními katastrofami včetně tropických cyklón.^[2] Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru je součástí programu od roku 1993,^[2] australské Bureau of Meteorology od roku 1995,^[3] Japonská metorologická agentura od roku 1997.^[4] Vzhledem k rozmístění a působnosti regionálních středisek dělí WMO oblasti tvorby tropických cyklón poněkud podrobněji do celkem třinácti zón (viz mapa a přehled níže).

Následující mapa ukazuje přehled zón podle dělení Světové meteorologické organizace (WMO) a umístění zodpovědných regionálních monitorovacích středisek a varovných center:^[5]

Tabulka shrnuje údaje z výše uvedené mapy.^[5] Poznámka: RSMC = regionální specializované meteorologické středisko (Regional Specialized Meteorological Center), TCWC = středisko varování před tropickými cyklónami (Tropical Cyclone Warning Centre).

Při porovnání výše uvedeného dělení podle WMO s „tradičním“ dělením zón zóna I odpovídá severnímu Atlantiku, zóny II a III severovýchodnímu Pacifiku, zóna IV severozápadnímu Pacifiku, zóna V severnímu Indickému oceánu, zóna VI jihozápadnímu Indickému oceánu, zóny VII, VIII a IX jihovýchodnímu Indickému oceánu a zóny X, XI, XII a XII jihozápadnímu Pacifiku.

V jižním Atlantiku se občas vyskytne tropická bouře, ale plně zformovaná tropická cyklóna je zde extrémně vzácným jevem. Jediný zaznamenaný případ je hurikán Catarina, který zasáhl pobřeží jižní Brazílie v roce 2004.

Ve Středozemním moři se občas vyskytují bouře, jejichž struktura připomíná tropické cyklóny, a jejichž intenzita se tropickým cyklónám blíží. Tyto bouře se nazývají medikány. Princip vzniku medikánu je podobný principu vzniku tropické cyklóny.^[6] Medikán má sice mimotropický původ, ale vzniká nad otevřenými dostatečně teplými vodami z tlakové níže s nízkou teplotou v jádře, podobně jako subtropické cyklóny či některé anomální atlantické hurikány.^[7] Příkladem takových bouří jsou medikán Numa z listopadu 2017 či medikán Zorbas ze září 2018.