Obchodní dům Labe

Obchodní dům Labe
Základní informace
SlohMašinismus
ArchitektiRůžena Žertová a Mojmír Böhm
Výstavba20. století (1967–1974)
Poloha
AdresaRevoluční 2732/9, Ústí nad Labem-centrum, ČeskoČesko Česko
UliceRevoluční
Souřadnice50°39′33,7″ s. š., 14°2′16,85″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obchodní dům Labe stojí v Ústí nad Labem v Revoluční ulici. Postaven byl podle návrhu architektky Růženy Žertové a otevřen byl po dokončení výstavby v roce 1974.

Historie

Obchodní dům vznikl ve volném prostoru po zástavbě zničené během náletů na konci druhé světové války na jaře 1945.[1] Parcela se nacházela mezi autobusovým a vlakovým nádražím. Výstavba obchodního domu začala v roce 1967 a skončila v roce 1974.[2] Obchodní dům byl vybaven jedněmi z prvních eskalátorů československé výroby.[3]

Součástí obchodního domu se stala i plastika Labe vytvořená sochařem Karlem Kronychem a umístěná před budovou. Byla součástí urbanistického řešení křižovatky před domem.[4] V roce 2010 ale majitel uvažoval o odstranění plastiky,[5] nicméně k tomu nedošlo a plastika zůstala dalších deset let neudržovaná, než se objevil plán města na její rekonstrukci a přeměnu v kašnu.[6]

Stavbu investovalo spotřební družstvo Jednota.[1] Od roku 1995 je obchodní dům ve vlastnictví firmy 7. obchodní, a. s.[7] Úprava interiéru z velkoplošného prodeje na větší množství menších obchodů[8] byla v roce 1995 provedena demontovatelným způsobem, který nezasáhl do konstrukční dispozice budovy.[1]

Na začátku roku 2020 se budova objevila v návrhu na zařazení do památkové ochrany.[9]

Architektura

Budova je vybudována v neoexpresionistickém stylu.[3] Budova obdélníkového půdorysu má v protilehlých rozích dvě dvojice věží, které obsahují schodiště a technologie.[3]

Detail hliníkového pláště nad jižním vchodem

Charakteristickým prvkem stavby je její fasáda s hliníkovým pláštěm, jehož barva se z původního stříbrného tónu změnila v tmavě šedou a spolu se zelenavým břidlicovým obkladem měla podle návrhu architektky Růženy Žertové evokovat barvu hladiny Labe.[4] Na začátku 21. století ale byl břidlicový obklad odstraněn a nahrazen bílou omítkou.[4]

Autory interiérů byli Mojmír Böhm, Ladislav Špás a Antonín Werner.[2]

plastika Labe, stav 2016

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c obchodní dům Labe. Památkový Katalog [online]. [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Obchodní dům Labe. Ústí /// Aussig : architektura na severu Čech [online]. [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Zvlněný obchodní dům Labe ukázal místa, kam se zákazníci nedostanou. iDNES.cz [online]. 2015-02-26 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c KRSEK, Martin. Růžena Žertová: Fasáda Labe měla barvy řeky. www.usti-aussig.net [online]. Ústí /// Aussig : Architektura na severu Čech, 2010-10-14 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ KRSEK, Martin. Patří plastika "Labe" na skládku?. Ústí /// Aussig: architektura na severu Čech [online]. 2010-08-11 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Ústí nad Labem by rádo nahradilo chátrající mušli, hned to ale nebude. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2020-12-15 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ 10 let 7. Obchodní, a.s. v OD Labe. Dream PRO [online]. [2005] [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Priory měly vysokou úroveň. Desítky let staré obchodní domy stále žijí. iDNES.cz [online]. 2017-03-10 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ VORLÍČEK, Janni. Obchodní dům Labe a další tři objekty z Ústí by se mohly stát kulturní památkou. Ústecký deník. 2020-11-25. Dostupné online [cit. 2020-12-25]. 

Literatura

  • GAJDOVÁ, Petra. Kotvy Máje, České obchodní domy 1965 – 1975. Praha: Vysoká škola umělecko-průmyslová, 2011. Kapitola Obchodní dům Labe, s. 104–107. 
  • HÁJKOVÁ, Lenka. Růžena Žertová a její dílo obchodní dům Labe : Otázky interpretace stavby, konceptu vnitřní dispozice a fenoménu profese architektky-ženy ve vztahu k obchodnímu domu Labe v Ústí nad Labem. In: Monumentorum Custos 2015. Ústí nad Labem: FF UJEP, 2016. S. 73–80.

Externí odkazy