Německý císař (něm. Deutscher Kaiser) byl titul pruských králů ve funkci dědičných vládců Německé říše v letech 1871 – 1918. Německé císařství bylo federací států, majících svého vlastního panovníka (krále, velkovévodu, vévodu,…), premiéra a vládu, přičemž vedoucí úlohu sehrával nejvýznamnější z těchto států – Pruské království. Pruský král tak byl zároveň německým císařem, pruský premiér německým kancléřem a pruská vláda centrální německou vládou.
Přijetí císařského titulu nebylo pro krále Viléma I. ani pro Bismarcka jednoduché, jelikož Vilém I. by prý radši zůstal pruský králem, protože jako král by byl sám svým pánem, ale jako německý císař by musel být omezeným panovníkem. Bismarck se snažil Vilémovi I. přijetí císařského titulu zpříjemnit a proto za úplatu poslal předem napsaný dopis bavorskému králi Ludvíku II., aby Vilém I. přijal titul císaře jako předseda spolku z přání německých knížat. Vilém I. nejdříve souhlasil s tím, že přijme jen titul Kaiser von Deutschland (císař Německa), to však nebylo přijatelné pro jednotlivé německé panovníky a hrozilo mezinárodním konfliktem se státy, jež se sice nacházely na původně německém území, nebyly však členy Německého spolku (Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko atp.). Původně navrhovaný titul Kaiser der Deutschen (císař Němců), vynořivší se již v revolučním roce 1848 (jako revoluční titul), nebyl pro Viléma akceptovatelný s ohledem na jeho demokratické konotace. Jako kompromis byl nakonec zvolen titul v podobě Deutscher Kaiser (německý císař).
Tento titul byl zvolen proto, aby vyjadřoval že německý císař je sice německým císařem, ale nevládne nad všemi německými zeměmi.
Císař Vilém I. panoval do roku 1888 kdy na německý trůn nastoupil jeho syn Fridrich III., který zemřel ještě téhož roku, takže na trůn nastoupil Vilém II., který vládl jakožto poslední císař do roku 1918, kdy abdikoval. Proto je rok 1888 nazýván "rokem tří císařů". Nastoupivší císař Vilém II. propustil v roce 1890 říšského kancléře Otto von Bismarcka.
Konec císařství
Po převratu z 9. listopadu1918, v němž se vyznamenali i pruští důstojníci a jenž se stal koncem Pruského království pojal císař Vilém II. v posledním okamžiku v rámci Německa státoprávně nerealizovatelnou myšlenku vzdát se císařského titulu, nikoliv ale pruské koruny. Nakonec se ale pod tlakem událostí vzdal obou, čímž ukončil 47leté panování Hohenzollernů v Německu. Téhož roku německé císařství zaniklo.