Názvosloví pro komplexní sloučeniny vytváří Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (anglicky International Union of Pure and Applied Chemistry, zkráceně IUPAC). Poslední úprava názvosloví koordinačních sloučenin byla navržena v roce 2004^[1] a byla zahrnuta do názvoslovných doporučení anorganické chemie IUPAC 2005 (tzv. Red Book)^[2], do češtiny byly tyto změny přeloženy v létě roku 2007, ale ještě^[kdy?] nejsou oficiálně vydány.^[3]

Koordinační (komplexní) sloučenina je sloučenina, která obsahuje komplexní částici. Ta může být v podobě kationtu, aniontu nebo elektroneutrální částice. Postup je analogický jako při tvorbě názvu anorganické sloučeniny. Na prvním místě je název aniontové částice ve tvaru podstatného jména, jako druhý je kation ve tvaru přídavného jména. Není rozhodující náboj centrálního atomu, ale celé komplexní částice, která se píše do hranaté závorky []. Název aniontu i kationtu se tvoří přidáním názvů jednotlivých ligandů s příslušnou předponou vyjadřující množství před název centrálního atomu. Ligandy se řadí dle abecedního pořadí jejich názvu (předpona pro množství se do základního názvu nepočítá) a jejich názvy se oddělují spojovníkem –, mezi posledním ligandem a centrálním atomem se pomlčka smí udělat, ale není to nutné. Elektroneutrální komplex se skládá ze slova „komplex“ a názvu dané částice ve tvaru přídavného jména.

Název centrálního atomu se v případě kationtové a aniontové částice tvoří stejně jako název solí. Tedy kořen prvku a přípona pro dané oxidační číslo. Název centrálního atomu v elektroneutrální částici má kationtový tvar.

V tabulce jsou uvedeny názvy některých centrálních atomů pro sloučeniny pro příslušná oxidační čísla. V případě použití samostatného kationtu přidáme k názvu slovo „kation“ (např. „…železitý kation“ či „kation …železitý“).

V tabulce jsou uvedeny názvy některých centrálních atomů pro sloučeniny pro příslušná oxidační čísla. V případě použití samostatného aniontu přidáme k názvu slovo „anion“ (např. „…železitanový anion“ či „anion …železitanový“).

Jak už bylo uvedeno, názvosloví některých anorganických ligandů prodělalo změnu, staré názvosloví se sice smí používat, ale bylo by lepší se naučit nové názvosloví co nejdříve. V tabulce jsou uvedeny názvy základních anorganických ligandů a pro srovnání i staré názvy.

Při tvorbě názvu ligandu vycházíme z latinského názvu částice koordinované k centrálnímu atomu. U aniontů se k tomuto názvu ještě přidává přípona -o. Ligandy mohou být buď jednovazné nebo vícevazné. Vaznost ale nemá nic společného s nábojem ligandu. Téměř všechny ligandy uvedené v tabulce jsou za běžných podmínek jednovazné (dvouvazné jsou SO₄²⁻, NO₃⁻ a PO₄³⁻). Některé ligandy, jako například karbonyl, mohou v určitých komplexech vystupovat jako můstkové ligandy, ale jen proto je nelze považovat za vícevazné.

Názvosloví organických ligandů se oproti anorganickým nezměnilo. Při vyslovování celého názvu komplexu se sice může použít celý název organického ligandu, ale při zapisování sumárního vzorce komplexu se celý název ve většině případů nepoužívá. Místo něj se často používá zkratka daného ligandu. V tabulce jsou proto uvedeny systematické názvy, zkratky některých ligandů a modely organických ligandů.

Systematický název	Dentacita (vaznost)	Zkratka	Vzorec	Náhled prostorového modelu
Ethylendiamin	2	en
Diethylentriamin	3	dien
Triethylentetraamin	4	trien
Terpyridin	3	terpy
1,10-fenantrolin	2	phen
o-fenylenbis(dimethylarsan)	2	diars
Acetylacetonát	2	acac
Ethylendiamintetraoctová kyselina	6	edta
Pyridin	1	py
Bipyridyl (2,2'-bipyridin)	2	bipy, bpy
Tropolonát	2
Oxalát	2	ox, (C2O4)2−
N,N-ethylenbis(salicylideniminát)	4
Ftalokyanin	4
Propan-1,3-diamin	2	tn
2,6-diacetylpyridinbis(hydrazon) kyseliny benzoové	5	dapbah
1,8-naftyridin	2	naph
Trimethylfosfin	1	PMe3
Trifenylfosfin	1	PPh3
1,2-fenylenbis((2-dimethylarsanofenyl) -methylarsan)	4	tpas
Tetrahydrofuran	1	thf
Ethylenbis(3-(dimethylarsano)propyl(fenyl)arsan)	4	tetars
8-hydroxychinolin	2	oxin
5-methyl-8-hydroxychinolin	2	chin
1,2-bis(methylsulfanyl)ethan	2	dth
Ethan-1,2-diylbis(difenylfosfan)	2	dppe
2,6-diacetylpyridinbis(benzohydrazon)	4	dapbh

Množství ligandů se vyjadřuje pomocí dvou druhů číslovkových předpon – pomocí základních číslovkových předpon a pomocí násobných číslovkových předpon – každý druh se užívá jindy:

• Základní číslovkové předpony se používají u jednoduchých anorganických ligandů jako je Cl⁻, F⁻, CN⁻, atd., obecně u ligandů, v jejich názvu není základní číslovková předpona již obsažena nebo nemůže dojít ke zkreslení názvu ligandu. Název ligandu se do kulatých závorek nepíše.
• Násobné číslovkové předpony se používají u složitých anorganických ligandů jako je SO₄²⁻, CO₃²⁻, NO₃⁻, atd., obecně u ligandů, jejichž název již obsahuje základní číslovkovou předponu (např. ethylendiamin) nebo by mohlo dojít ke zkreslení názvu ligandu (difosfát (P₂O₇)⁴⁻ × bis(fosfát) (PO₄)₂³⁻). Název ligandu se dává do kulaté závorky ().

I když se základní číslovkové předpony používají pro jednoduché anorganické ligandy a z větší části také pro organické ligandy, není hranice mezi jednoduchými a složitými ligandy ostrá, proto pokud si při pojmenovávání není někdo jistý, je lepší použít násobné číslovkové předpony. V následující tabulce jsou vypsány názvy základních a násobných číslovkových předpon:

Názvosloví komplexních sloučenin se běžně používá pro veškeré komplexy. Pro život běžného chemika je znalost alespoň základního názvosloví komplexů nezbytná. Kromě systematického názvosloví se používá také triviální názvosloví. To sice nemá žádná pravidla, ale jeho používání je naprosto běžné, takže pro chemiky je v podstatě nezbytnější než systematické. Nelze ho ale použít pro všechny sloučeniny, protože ne všechny komplexy mají nějaký triviální název.

• K₃[Fe(CN)₅(NO)] – pentakyanido-nitrosylželeznatan draselný
• Fe₄[Fe(CN)₆]₃ – hexakyanidoželeznatan železitý – berlínská modř, Turnbullova modř
• K₃[Fe(CN)₆] – hexakyanidoželezitan draselný – červená krevní sůl
• K₄[Fe(CN)₆] – hexakyanidoželeznatan draselný – žlutá krevní sůl
• Na₂[Fe(CN)₅(NO)] – pentakyanido-nitrosylželezitan sodný – nitroprussid sodný
• K₃[Co(NO₂)₆] – hexanitrokobaltitan draselný – Fischerova sůl
• [Cu(NH₃)₄](OH)₂ – hydroxid tetraamminměďnatý – Schweizerovo činidlo
• [Pt(NH₃)₄][PtCl₄] – tetrachloridoplatnatan tetraamminplatnatý
• [NiBr₂Cl₂]²⁻ – aniont dibromido-dichloridonikelnatý
• [Fe(bipy)₂Cl₂] – komplex bis(bipyridyl)-dichloridoželeznatý
• [Fe(H₂O)₅(SCN)]²⁺ – kationt pentaaqua-rhodanidoželezitý
• [Cr(H₂O)₂(en)₂]Cl₃ – chlorid diaqua-bis(ethylendiamin)chromitý
• [Cr(NH₃)₆][Co(CN)₆] – hexa(kyano)kobaltitan hexaamminchromitý
• [Co(en)₂(NO₂)₂]⁺ – kationt bis(ethylendiamin)-dinitrokobaltitý
• [Co(en)₂(ONO)₂]⁺ – kationt bis(ethylendiamin)-dinitritokobaltitý
• [PtCl₂(NH₃)₄][PtCl₄] – tetrachloridoplatnatan tetraammin-dichloridoplatničitý

• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 (elektronická verze)

• Koordinační sloučenina
• Ligand
• Centrální atom
• Koordinační vazba
• Koordinační číslo
• Izomerie koordinačních sloučenin
• Barevnost komplexů
• Magnetické vlastnosti koordinačních sloučenin