Nová budova SND je sídlo Slovenského národního divadla.
V budově pod jednou střechou hrají všechny tři soubory ve třech divadelních prostorech – v sále Opery a Baletu, sále Činohry a v experimentálním studiu. Tyto tři divadelní prostory poskytují dohromady zhruba 1700 míst pro diváky. Kromě nové budovy SND používá nadále historickou budovu, kde střídavě účinkují Opera, Balet ale i Činohra.
Autory architektonického návrhu nové budovy jsou architekti Peter Bauer, Martin Kusý a Pavol Paňák.
Historie a lokalita
Cesta od vyhodnocení anonymní soutěže na novostavbu Slovenského národního divadla až po její slavnostní otevření 14. dubna 2007 trvala 27 let. Divadlo se nachází v zóně Pribinova (Bratislava) v těsné blízkosti centra a návaznosti na Dunaj. V současné době existují tendence přeměnit toto území, které zahrnuje i zimní přístav, na novou centrální městskou zónu Bratislavy. Z tohoto hlediska je zajímavé, jak vhodně byl komplex umístěn.
Chronologie:
- 1959 – první impuls k výstavbě SND
- 1960 – UV KSS schválil návrh na výstavbu nového SND
- 1961 – vyhledávací soutěž na umístění komplexu
- 1967 – veřejná anonymní soutěž na architektonické a urbanistické řešení zóny
- 1979 – zařazení výstavby SND do pětiletého plánu ČSSR
- 1979 – veřejná anonymní soutěž na architektonické řešení budovy
- 1980 – vyhodnocení soutěže, vítězný návrh – Peter Bauer, Martin Kusý, Pavol Paňák
- 1980 – určení data zahájení výstavby – duben 1984
- 1986 – duben – začátek výstavby
- 2004 – memorandum o porozumění mezi vládou a soukromou společností s cílem dostavby a provozu budovy SND
- 2005 – zrušení memoranda
- 2007 – 14. duben – otevření nové budovy SND
Hmotově-prostorové řešení
Podle autorů projektu je divadlo "otevřenou náručí pro své návštěvníky". Budova sestává ze dvou objektů (Činohra slovenského národního divadla a Balet spolu s Operou SND), které vytvářejí již zmíněnou půlkruhovou náruč. V průsečíku osy těchto dvou budov vzniklo menší náměstí s akcentující výtvarným prvkem – sochou.
Je to tektonická stavba s podseknutým parterem, střední částí a římsovými částí. Oba objekty také lze rozlišit na základě různé výšky. Důležitým prvkem při hmotové koncepcí byly i prostory provaziště, které vystupují nejvyšší.
Dispozice
Základní dělení prostor je následující: společenské prostory, činohra a balet.
Prostory opery a baletu mají 7 obslužných podlaží a 12-podlažní jevištní komín. Sály jsou natočeny pod úhlem 45 ˚ a jsou obklopeny množstvím přidružených místností s obíhající chodbou. Operní a baletní sál mají kapacitu 901 míst. Činohra mě 635 míst k sezení. Studio umístěné uprostřed dispozice má 192 míst. Dále se zde nacházejí další místnosti a zkušebny potřebné pro fungování divadla. Pod společenské prostory patří vstupní prostory, vestibul, foyer, venkovní vstupní prostory vpředu, vzadu a po bocích. V objektu se také nacházejí další prostory jako restaurace, klubovna, espresso, jídelna zaměstnanců, zdravotní středisko, atd. Celkový obestavěný prostor je 26 2827 m³. Celková zastavěná plocha je 46 776 m². Podzemní parkoviště má kapacitu 116 stání, venkovní parkoviště mě 211 stání pro osobní vozidla a 8 pro autobusy.
Interiér
Spoluautory interiéru jsou Eduard Šutek a Alexandra Kusá. Řešení interiérů činohry a baletu je velmi podobné, i když jsou zde použity různé materiály. Činohra je vybavena sedadly v odstínu růžové a stěny jsou obloženy červeným indickým pískovcem. Opera má sedadla červené barvy, na bočních stěnách se nachází světlý travertin a strop se skládá z obloukových prvků. Divadelní prostor studia je vybaven modrými sedadly a ostatní povrchy jsou černé barvy. Prostory předsálí jsou prostřednictvím prosklené fasády propojené s exteriérem a tím pádem se již tak poměrně velké prostory opticky zvětšují. Ústřední komunikace nacházející se mezi dvěma hmotami divadla je prosvětlená přes půlkruhový podélný světlík.
Exteriér
Budovu jako celek lze považovat za nadčasovou. Její návrh je řešen v postmoderním stylu. Fasády mají tektonický ráz (tektonika) s použitím horizontálního členění okenních výplní. Podle autorů má budova navozovat industriální dojem – divadlo jako "fabrika na umění". Předpolí divadla tvoří: vstupní plató, přístupové komunikace, plochy se sadové úpravy a osvětlením. Akcentujícími prvky jsou: kašna s plastikou od Alexandra Biľkoviča u hlavního vchodu se strany náměstí.
Konstrukční řešení
Konstrukční systém je kombinovaný – nosné stěny a sloupy. Střešní roviny se nacházejí v různých výškových úrovních. Jsou použity ploché i šikmé střechy. Vzhledem k velkému rozpětí některých prostor bylo nutné použití stropních konstrukcí sestávajících z železobetonu a ocelových příhradových nosníků. Fasáda je obložena bílým tatranským travertinem a nachází se na ní množství skla, zejména ve formě zasklené stěny ze strany náměstí.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nová budova Slovenského národného divadla na slovenské Wikipedii.
Literatura
- Martina Jakušková – časopis ASB : Slovenský národní div – Jaga group – Bratislava – 05/2007 – ISSN 1335-1230
- Peter Gula – časopis Fórum architektury : Nové Slovenské národní divadlo je konečně realitou [1] – SAS – Bratislava – 05/2007 – ISSN 1336-0264
- Matúš Dulla – časopis ARCH : Čas a národní monument – ARCHPRESS – Bratislava – 06/2007 – ISSN 1335-3268
Externí odkazy
