PROFILPELAJAR.COM

Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat
Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat
Císařský vyslanec u braniborského kurfiřta (Berlín)
	Ve funkci:; 1693 – 1694
Panovník	Leopold I.
(Mimořádný) císařský vyslanec u kurfiřta (Kolín nad Rýnem)
	Ve funkci:; 1690 – 1690
Panovník	Leopold I.
(Mimořádný) císařský vyslanec ve Španělsku (Madrid)
	Ve funkci:; 1688 – 1690
Panovník	Leopold I.
Císařský komoří a tajný rada
Panovník	Leopold I.
Narození	9. března 1655; Praha ; Habsburská monarchie
Úmrtí	17. dubna 1716 (ve věku 61 let); Rychnov nad Kněžnou ; Habsburská monarchie
Choť	1. Johana Magdalena Hrzánová z Harasova, ovdovělá Vítanovská z Vlčkovic ; 2. Marie Magdalena Slavatová z Chlumu a Košumberka
Rodiče	František Karel Libštejnský z Kolovrat ; Magdalena Ludmila z Oppersdorfu
Děti	Marie Markéta Libštejnská z Kolovrat; František Karel II. Libštejnský z Kolovrat; Norbert Vincenc Libštejnský z Kolovrat
Příbuzní	František Josef Libštejnský z Kolovrat (vnuk)
Zaměstnání	diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 620)
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Norbert Leopold hrabě Libštejnský z Kolovrat (9. březen 1655, Praha – 17. duben 1716, Rychnov nad Kněžnou) byl český šlechtic ze starobylého rodu Kolovratů. Uplatnil se jako diplomat a politik. Stal se držitelem Řádu zlatého rouna. Proslul také jako mecenáš a sběratel barokního umění a jako tvůrce obrazové sbírky. Pro světské a církevní stavby na svých statcích angažoval architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

Život a kariéra

Narodil se v Praze jako čtvrtý syn hraběte Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat (1620–1700) a jeho manželky Magdaleny Ludmily, rozené z Oppersdorfu (1625–1672). Měl deset sourozenců, z nichž dosáhl nejúspěšnější kariéry. Jeho dva starší bratři zemřeli v dětství, další bratr František Vilém (1653–1715) nebyl kvůli zdravotnímu stavu schopen převzít rodové dědictví, proto se stal dědicem právě hrabě Norbert Leopold. Jak bylo zvykem u raněnovověkých šlechticů, absolvoval kavalírskou cestu, kterou zakončil se svým starším bratrem v roce 1674 pobytem v Itálii.

Později několik let zastával významné diplomatické funkce, byl jmenován císařským radou a komořím, působil jako mimořádný vyslanec v Madridu (1688–1690), u kurfiřta v Kolíně nad Rýnem (1690) a řádný vyslanec u braniborského kurfiřta v Berlíně (1693–1694).^[1] V roce 1711 byl kandidátem na post vyslance u volby císaře ve Frankfurtu.

Proslul jako vzdělaný aristokrat a barokní kavalír, na svých zahraničních cestách začal kupovat obrazy a stal se tak zakladatelem kolovratské umělecké sbírky – obrazárny na zámku v Rychnově nad Kněžnou. Po smrti hraběte Norberta Leopolda obsahovala jeho sbírka 134 obrazů. Při cestě do Berlína pořídil také roku 1694 svůj portrét, jehož tvůrcem byl malíř Jan Fr. Doun, a který je dodnes v kolovratské obrazové sbírce.

Vyznamenání

Za zásluhy 9. 1. 1712 od císaře Karla VI. obdržel řád Zlatého rouna.

Rodina a majetek

Dědictvím, dvěma sňatky i vlastními nákupy se Norbert Leopold stal významným pozemkovým vlastníkem ve východních a severních Čechách a také na Moravě. V roce 1682 se oženil s Johanou Magdalenou Hrzánovou z Harasova, ovdovělou Vítanovskou z Vlčkovic (1649–1685) a tímto sňatkem získal panství Letohrad.^[2] Z manželství se narodil jediný syn:

1. František Karel II. (29. 3. 1684 – 10. 5. 1753), manž. 1709 Marie Antonie ze Schwarzenbergu (25. 9. 1692 – 7. 8. 1744)

Podruhé se oženil v roce 1691 s hraběnkou Marií Magdalenou Slavatovou z Chlumu a Košumberka (1673–1700), která jako dědička části majetku vymřelého rodu Slavatů převzala Pluhův Žďár a polovinu pražského paláce pánů z Hradce. Druhou část paláce koupil v roce 1701 od dalšího dědice Slavatů, barona Fünfkirchena za 13 000 zlatých. Za 9 let manželství Marie Magdalena porodila 2 děti, dospělosti se dožil pouze mladší syn:

2. Marie Markéta (9. 4. 1693 – 24. 8. 1707)
3. Norbert Vincenc (22. 1. 1696 – 14. 1. 1727, Praha), zemřel předčasně následkem morbidní obezity, manž. 1716 hraběnka Marie Anna z Althannu (15. 5. 1700 – 15. 7. 1737)

Po otcově smrti zdědil hrabě Norbert Leopold základ rodového majetku – fideikomis zahrnující Rychnov nad Kněžnou, Chroustovice na Chrudimsku a Líšeň u Brna, Vamberk a Černíkovice. V roce 1707 od Krakovských z Kolovrat koupil panství Chlumec u Ústí nad Labem a téhož roku získal v severních Čechách také Zlonice.^[3] Dalšími nákupy cílevědomě rozšiřoval i své východočeské statky, k Chroustovicím přikoupil Přestavlky (1703) a k Letohradu Vamberk (1707).

Rychnovské panství rozšířil přikoupením rozsáhlých lesů v Orlických horách, které dosud byly v majetku královské komory (1704). V Rychnově nechal po požáru přestavět starý zámek, pokračoval i v úpravách nového zámku a založil zde piaristickou kolej s gymnáziem (1714).^[4] Proslul mimo jiné tím, že koncem 17. století zabránil prodeji Karlštejna do soukromých rukou. Za vlastní peníze Karlštejn vykoupil, aby zůstal v korunním majetku, částku 150 000 zlatých mu císařovna Eleonora nahradila až v roce 1705.^[5]

Mecenášství

Stejně jako jeho otec byl i Norbert Leopold mecenášem katolické církve, na přelomu 17. a 18. století nechal vystavět nebo renovovat kostely v Těchoníně, Uhersku a Kunčicích, financoval také výbavu kostelů v Letohradě a Chroustovicích. Zvonici ve Slatině u Brna na panství Líšeň z roku 1703 navrhl Domenico Martinelli. Jan Blažej Santini-Aichel projektoval přestavbu zámeckého kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Podle jeho plánů v roce 1714 byla zahájena stavba piaristické koleje, stojící v těsné blízkosti kostela. Kolej sloužila jako gymnázium až do požáru v roce 1918. Ze zajímavé trojkřídlé budovy (symbol Nejsvětější Trojice) se dochovalo jen jedno křídlo. Také objednal u tohoto architekta přestavbu klášterního kostela v Dolním Ročově, kde se již od 15. století nacházela hrobka Kolovratů. Santini-Aichel pak pracoval pro Libštejnské z Kolovrat i po smrti hraběte Norberta Leopolda.

Odkazy

Reference

↑ Ottův slovník naučný - díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998), str. 601 ISBN 80-7185-200-7
↑ SEKOTOVÁ, Věra: Kyšperk; Ústí nad Orlicí, 2000, str. 21, 24 ISBN 80-86042-28-6
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl III. Severní Čechy; Praha, 1983, str. 535
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989, str. 431
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, str. 137