Nopka (angl.: nap, něm.: Nisse) je shluk textilních vláken nebo nití. Výraz nopka resp. (častěji) nopek se používá pro několik vzájemně odlišných útvarů.
Druhy nopků
Nopky v přízi
jsou nežádoucí smotky vláken, které vznikají při přípravě textilních materiálů k předení.
Např. surová bavlna před vyzrňováním neobsahuje téměř žádné nopky, ale v průběhu zpracování je zaznamenán průměrný výskyt na 1 gram: po vyzrňování – 200, po čechrání – 300, po mykání – 50, po česání – 25. V hotové mykané přízi se počítalo (asi do roku 2000) s 500 nopky na 1000 m, později se (vlivem zlepšených metod zpracování) snížil výskyt na 350 a u česané příze se dosáhlo ve stejné době zlepšení ze 100/1000 m na polovinu.[1]
Jsou úmyslně tvořená silná místa v přízi, která vznikají přimícháváním vlákenných smotků. Speciálně zhotovené slepence z krátkých, zplstěných vláken obarvených na určitý odstín se přisypávají na mykacím stroji pomocí dávkovacího ústrojí do zpracovávaného materiálu.
Jednoduché nebo skané příze se zapředenými nopky se používají na ruční pletení[3] jako jednotlivé efektní nitě nebo na tkaniny (např. tvídové) zhotovené kompletně z nopkových přízí.
Někteří odborníci považují za nopky (angl.: slubs, něm.: Noppen) také shluky vláken, které se tvoří jako zesílená místa v přízi ve zvlášť upraveném průtahovém ústrojí dopřádacího stroje.[4] Těmto se však všeobecně říká plameny.[5]
Nopová vazba pletenin
je varianta chytové vazby zátažných pletenin, u které se hromadí chytové kličky a vytváří tak nopkovou strukturu. Známá jsou početná vzorování:
např. u jednolícní vazby následují po jednom řádku s očky nejméně tři řádky se střídáním oček a chytových kliček
nopový vzor v oboulícní vazbě má po dvou řádcích oček nejméně dva řádky s chytovými kličkami pletenými na druhém jehelním lůžku.[6]
Jemnost koberců se vyjadřuje obvykle počtem nopků na cm2. Dosud (2015) nejjemnější (hedvábný) nástěnný koberec na světě pocházející z tureckého Hereke má dostavu 32 x 32 tj. 1024 nopků na cm2.[8]
Odvozené pojmy
Nopování
je oprava chyb na hotových dražších (hlavně vlněných) tkaninách
odstraňováním nečistot ručně speciálními kleštičkami nebo strojově (kývavými plochými noži).[9]
První nopovací stroj byl patentován ve 20. letech 19. století ve Francii, vynálezci byli údajně bratři Seydourové.[10]