Nina Jakovlevna Dumbadzeová (rusky Нина Яковлевна Думбадзе; 23. května[pozn. 1]
1919 – 14. dubna 1983)[2][3] byla sovětská diskařka. V letech 1946 a 1950 se stala mistryní Evropy a v roce 1952 získala bronzovou medaili na olympiádě v Helsinkách.[2]
Narodila se v Oděse gruzínskému otci. Později se přestěhovala do Tbilisi, kde v roce 1937 začala s tréninkem. O dva roky později hodila 49,11 m a překonala světový rekord Gisely Mauermayerové 48,31 m. Rekord nebyl mezinárodní atletickou federací uznán, neboť Sovětský svaz ještě nebyl členem IAAF. Dumbadzeová překonávala světový rekord i v čase druhé světové války a v roce 1946, týden po evropském šampionátu, hodila v norském Sarpsborgu 50,50 m. Až v srpnu 1948, když v Moskvě hodila 53,25 m, byl rekord uznán IAAF. Světový rekord překonala ještě dvakrát – v květnu 1951 v Gori (53,37 m) a v říjnu 1952 v Tbilisi (57,04 m). Tehdy v sovětském týmu čelila silné konkurenci a na olympijských hrách v roce 1952 obsadila až třetí místo za svými týmovými kolegyněmi Ninou Ponomarjovovou a Jelizavetou Bagrjancevovou. Předtím získala letech 1939, 1943–44 a 1946–50 osm domácích titulů.[2]
Po skončení závodní kariéry pracovala jako trenérka spolu s manželem Borisem Ďjačkovem, který vedl gruzínský atletický tým po téměř padesát let. Jejich syn Jurij Ďjačkov se stal olympionikem v desetiboji.[2]
Dumbadzeová patří ke třem ženám, které jsou zmiňovány jako model Matky-vlast na Mamajevově mohyle.[4]
Poznámky
- ↑ Podle jiných zdrojů se narodila 23. ledna 1919.[1]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nina Dumbadze na anglické Wikipedii a Думбадзе, Нина Яковлевна na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
