Nikolaus a jeho manželka ElisabethJeho pomník v Sprockhövelu
Nikolaus Gross se narodil 30. září 1898 v Niederwenigernu, části města Hattingen, důlnímu kováři a pokřtěn byl následujícího 2. října. V letech 1905–1912 navštěvoval místní katolickou školu.[4][5]
Své vzdělání si dále prohluboval ve večerních kurzech na Volksverein für das katholische Deutschland a v roce 1920 se vzdal práce horníka a pracoval pro Křesťanský odborový svaz horníků („Gewerkverein Christlicher Bergarbeiter“) v Oberhausenu v sekretářské funkci od července 1920 do června roku 1921. Od července 1921 do května 1922 byl asistentem redaktora u odborových novin známých jako Bergknappen v Essenu. Od června do října roku 1922 byl odborovým tajemníkem ve Valbřichu v Dolním Slezsku, poté ve Cvikově a mezi prosincem 1924 do prosince 1926 v Bottropu. V lednu roku 1927 změnil zaměstnání a stal se asistentem redaktora v Westdeutsche Arbeiterzeitung, listu pracujícímu pro Katholische Arbeitnehmer-Bewegung ("Hnutí katolických dělníků"), a roku 1929 se zde stal redaktorem. Westdeutsche Arbeiterzeitung vynikal jako list, který kritizoval nacisty a po volbách v březnu roku 1933 byl list na tři týdny zakázán. Začátkem roku 1935 byl tento list, v jehož redakci pracoval, přejmenován na Kettelerwacht a 19. listopadu1938 byl zakázán konečně, ale pokračoval v tajném vydávání, aby odhaloval lži propagandy. Groß převzal vedení düsseldorfskéhoKatholische Arbeitnehmer-Bewegung, protože jeho tajemník byl povolán do Wehrmachtu. Jeho činnost zde byla spojena s cestami, které měly pomoci v nadcházejících odbojových aktivitách a toto hnutí také zastupoval na katolických konferencích.[8][9][10]
Se svými spolupracovníky byl členem tajných skupin, scházejících se např. v Kolíně nad Rýnem nebo v Berlíně, a ve kterých se diskutovalo o politickém dění a vyvíjení odbojových aktivit.[4][11]
Zasnoubil se s Elisabeth Koch (1901–1971) a dne 24. května1923 se s ní oženil. Pár měl celkem sedm dětí:
V roce 1940 podstupoval výslechy a domovní prohlídky, a byl v té době sledován. Dne 12. srpna1944 v poledne byl zatčen v souvislosti s neúspěšným pokusem o atentát na Adolfa Hitlera ve Vlčím doupěti ve východním Prusku. Nejprve byl převezen do Ravensbrücku a poté v září roku 1944 do věznice Tegel v Berlíně od září 1944, kde jej navštěvovala jeho manželka. Z vězení jí také posílal dopisy, včetně posledního dopisu na rozloučenou, těsně před svou smrtí. Dne 15. ledna 1945 byl odsouzen k trestu smrti německým lidovým soudem, kdy soudnímu procesu s ním předsedal Roland Freisler. Popraven oběšením byl dne 23. ledna 1945 ve věznici Plötzensee v Berlíně. Jeho ostatky byly zpopelněny a vzniklý popel byl rozptýlen v čističce odpadních vod.[8][12][13]
.jpg)
