Nigerská progresivní strana – Africké demokratické shromáždění (francouzsky Parti Progressiste Nigérien-Rassemblement Démocratique Africain, PPN–RDA) je politická strana v Nigeru.^[1] Byla vládnoucí politickou stranou v době před osamostatněním Nigeru a během první republiky. V letech 1960 až 1974 byla jedinou legální stranou v Nigeru. Jejím předsedou byl první nigerský prezident Hamani Diori. Po pádu Dioriho režimu přestala strana existovat. Obnovena byla po pádu vojenského režimu a stala se menší parlamentní stranou vedenou Dioriho synem Abdoulyem Hamanim Diorim.

Nigerská progresivní strana (PPN) se v roce 1946 spojila se sdružením regionálních stran podporujících nezávislost v rámci Francouzské Západní Afriky a Francouzské rovníkové Afriky a vytvořila Africké demokratické shromáždění (Rassemblement Démocratique Africain, RDA).^[2] Pod vedením Hamaniho Dioriho se PPN odvolávala na tradiční společnost v Kolonii Niger, zatímco její členové spolupracovali s Francouzskou komunistickou stranou, která jako jediná podporovala nezávislost francouzských kolonií.^[3]

V roce 1946 byla Nigerská pokroková strana jedinou nigerskou stranou, která podporovala nezávislost země. Mezi její nejvýznamnější členy patřil Hamani Diori a Djibo Bakary. Strana v té době měla pouze 5000 členů.^[4] Ve stejné době bylo koloniálním územím povoleno omezené zastoupení ve francouzském Národním shromáždění. Jedno křeslo bylo Nigeru přiděleno v roce 1946 a druhé v roce 1948. První křeslo obsadil předseda PPN Hamani Diori a druhé právník z Niamey s francouzským vzděláním Djibo Bakary.^[5] Levičák Bakary pomohl stranu, která již byla vnímána jako protifrancouzská, posunout populistickým směrem. PPN se spojila s RDA, která sama ve francouzském národním shromáždění spolupracovala s Francouzskou komunistickou stranou. Někteří členové, například předseda RDA Félix Houphouët-Boigny s touto spoluprací nesouhlasili. I v PPN se spoluprací s komunisty část členů nesouhlasila, zatímco stoupenci Bakaryho prosazovali levicovou politiku. Harou Kouka a Georges Condat se od PPN odpojili a vytvořili vlastní skupinu, která se rychle spojila s předchozími disidenty a vytvořila Unii nigerských nezávislých a sympatizantů (UNIS). Tato relativně konzervativní koalice těžila z francouzské podpory a v letech 1948 až 1952 získala kontrolu nad poradními orgány Kolonie Niger.^[3]

V 50. letech 20. století došlo ve straně k rozkolu. Dioriho frakce si zachovala název PPN i spojení s RDA, zatímco Bakary spojení s RDA přerušil, aby si udržel vazby s Francouzskou komunistickou stranou. Bakaryova nová strana Sawaba uspěla ve volbách v roce 1957 na úkor PPN.^[6] Při ústavním referendu v roce 1958 PPN podpořila pokračující spolupráci s Francií v rámci Francouzského společenství, zatímco její hlavní politický rival požadoval okamžitou nezávislost na Francii. Před ziskem nezávislosti v roce 1960 byla Sawaba za pomoci francouzských úředníků postavena mimo zákon.^[6][7]

Od roku 1960 do roku 1974 byla PPN–RDA jedinou legální politickou stranou v Nigeru. V roce 1974 byl režim prezidenta Hamaniho Dioriho svržen vojenským pučem.^[3] Jako předseda PPN byl Diori jediným kandidátem na prezidenta v roce 1965 a ve volbách v roce 1970 svou funkci obhájil.^[8]

V tomto období byla zakázána veřejná kritika vedení, zasedání parlamentu byla převážně slavnostní a praktickou správou země byl pověřen Politický úřad PPN. V jeho čele stál Diori, Boubou Hama a malý kádr jejich podporovatelů. Mnoho lidí bylo nespokojeno, že PPN je svázána s tradičními elitami, příliš blízce spolupracuje s Francií a je zkorumpovaná. Hladomor, který zasáhl region po suchu v letech 1969 až 1973, skandály kolem nedostatku potravinové pomoci spolu s nespokojeností armády, vedl v dubnu 1974 k puči, který ukončil vedoucí roli PPN v nigerské politice.^[3]

PPN-RDA byla obnovena v roce 1991 poté, co se země vrátila k demokratickému zřízení. Stranu v té době vedl nejstarší syn bývalého prezidenta, Abdoulaye Hamani Diori. Během parlamentních voleb v roce 1993 strana získala dvě křesla v Národním shromáždění. V prezidentských volbách konaných ve stejném roce byl kandidátem této strany Oumarou Garba Issoufou. Ten získal 2 % hlasů a skončil šestý. V parlamentních volbách v roce 1995 získala PPN–RDA pouze jeden mandát a poté, co v roce 1996 parlamentní volby bojkotovala, ztratila parlamentní zastoupení. Během všeobecných voleb v roce 1999 PPN-RDA nezískala žádný mandát.^[8] V parlamentních volbách konaných v roce 2004 kandidovala PPN-RDA ve spolupráci s Nigerskou stranou pro demokracii a socialismus (PNDS) a Nigerskou samosprávnou stranou (PNA).^[9]

V roce 2009 se strana postavila proti ústavnímu referendu, kterým se prezident Mamadou Tandja snažil prodloužit své funkční období. Během nigerské ústavní krize v letech 2009 až 2010 byla PPN–RDA členem opoziční koalice Fronta pro obranu demokracie a Koordinace sil pro demokracii a republiku.^[10] Ve všeobecných volbách v roce 2011 PPN–RDA podpořila v prezidentských volbách kandidáta PNDS Mahamadoua Issoufoua. Během stejných voleb do Národního shromáždění nezískala PPN–RDA žádný mandát a nepodařilo se jí to ani ve volbách v roce 2016. Neuspěla ani ve volbách v roce 2020, ve kterých získala pouze 0,19 % hlasů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nigerien Progressive Party – African Democratic Rally na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nigerská pokroková strana – Africké demokratické shromáždění na Wikimedia Commons