Vystudoval gymnázium „Jovan Jovanović Zmaj“ a střední hudební školu v Novém Sadu a ekonomickou fakultu v Subotici.
Začínal jako profesionální flétnista, přivydělával si hraním v kavárnách.[1] Později v 80. letech začal pracovat v Naftagas Transport v oblasti zahraničního obchodu. V roce 1989 absolvoval krátký kurz mikropočítačových sítí a globálního marketingu v Kranji.
V parlamentních volbách v roce 1997 byl zvolen do Národního shromáždění Srbska jako kandidát Koalice Vojvodiny. 13. května2000 měl těžkou dopravní nehodu, kdy spadl ze své motorky a utrpěl zranění kyčle a zlomeninu stehenní kosti.
Během roku 1999 byl zastáncem a propagátorem programu Republika Vojvodina.[2]
Mezi lety 2000 a 2004 byl předsedou Shromáždění Autonomní oblasti Vojvodina. Předtím byl členem Rady republik Shromáždění Svazové republiky Jugoslávie a Státního společenství Srbska a Černé Hory. Čanak byl nespokojený se skutečností, že Řídící výbor Srbského rozhlasu a televize nominoval kandidáta, kterého nenavrhly vojvodinské strany, vloupal se tedy do regionální pobočky RTS v Novém Sadu a rozbil štít se symboly organizace.[3]
Čanak a Jovanović se účastnili antifašistického pochodu 7. října 2007 v Novém Sadu, což byla reakce na zakázané shromáždění neonacistické organizace Národní stroj.
Ve svých prohlášeních často hovoří o nezbytné denacifikaci Srbska a také o tom, že Srbsko je klerikalizováno a fašizováno.[4]
Kontroverze
Čanakovi je vyčítána spolupráce s Nenadem Opačićem při organizaci několikaměsíčních protirežimních demonstrací v Novém Sadu v roce 1999 [5][6]. Opašić byl považován za hlavního organizátora prodeje drog v Novém Sadu, spojeného se Zemunským klanem.[7][8] Čanak obvinění popřel a prohlásil, že Opacic znal pouze jako organizátor bezpečnosti opozičních shromáždění v roce 1999.[9]
4. prosince 2002 se zúčastnil kontroverzního koncertu „Srijem Hrvatskoj“ v sále Vatroslav Lisinski v Záhřebu. Mato Jurić, předseda „ Asociace Chorvatů vyhnaných ze Sremu, Bačky a Banátu “, požádal přítomné, aby pozdravili Nenada Čanaka, protože: „V těch těžkých časech pronásledování Chorvatů byli chorvatští obyvatelé ve Vojvodině chráněni. “[10] Název této akce vyvolal reakci u určitých skupin lidí a Srbská radikální strana využila tuto událost v prezidentské volební kampani v roce 2008.[11]
