Young režíroval (nebo spolurežíroval) několik filmů pod pseudonymem Bernard Shakey, včetně Journey Through the Past (1973), Rust Never Sleeps (1979), Human Highway (1982), a Greendale (2003).[1]
Ačkoliv Young často zpívá o amerických legendách a mýtech (Pocahontas, vesmírné stanice a osidlování amerického západu),[2] zůstává kanadským občanem a nikdy nechtěl občanství měnit.
Neil Young se narodil v Torontu (Ontario, Kanada) sportovnímu novináři a spisovateli Scottovi Youngovi a Edně Raglandové (známé jako Rassy), kteří se do Toronta přestěhovali z Manitoby. Neil strávil své mládí v malém městečku Omemee v Ontariu, 130 km severně od Toronta.
Už jako dítěti byla Youngovi diagnostikována cukrovka[3] a kvůli dětské obrně, prodělané v šesti letech, měl oslabenou levou polovinu těla; dodnes na jednu nohu mírně kulhá.
Když bylo Youngovi 12 let, jeho rodiče se rozvedli a on se se svou matkou vrátil do rodinného domu ve Winnipegu, Manitoba, kde začala jeho kariéra hudebníka.
Když Neil Young přišel Z Ontaria do Winnipegu, věděl už co to znamená být vykořeněný, protože jejich rodina cestovala všude, kam je zavedla kariéra jejich otce novináře. Po rozpadu manželství rodičů se Neil usadil spolu s matkou v dělnické čtvrti Fort Rouge v Manitobě, kde jako stydlivý mladík se suchým humorem navštěvoval Earl Grey Junior High School. Tam také potkal Kena Kobluna, se kterým později působil v The Squires a kde pak založil i svou první skupinu Jades.
Když navštěvoval Kelvin High School ve Winnipegu, hrál v několika instrumentálních rockových skupinách. Youngovou první stabilní skupinou byli Squires, kteří měli lokální hit nazvaný "The Sultan." Young vypadl ze střední školy[4] a hrál s nimi také ve Fort William v Ontariu, kde nahráli několik demosnímků produkovaných místním producentem (Ray Dee), kterému Young říkal "the original Briggs".[5] Když byl v Thunder Bay, Young poprvé potkal Stephena Stillse. V roce 2006 ve filmu Heart of Gold Young vypravuje, jak trávil čas jako teenager ve Falcon Lake v Manitobě, kdy donekonečna vhazoval mince do jukeboxu, aby slyšel "Four Strong Winds od Iana Tysona."
Poté, co odešel od Squires, pracoval Neil ve folkovém klubu, kde poprvé potkal Joni Mitchellovou.[6] Tam napsal některé ze svých nejranějších a nejtrvalejších folkových písní, jako je klasická Sugar Mountain, ve které zpívá o svém ztraceném mládí. Jako odpověď na ni napsala Joni Mitchell píseň "The Circle Game".
V roce 1965 Young cestoval po Kanadě jako sólový umělec a skládal hudbu na objednávku. V roce 1966 se připojil k frontmanovi Mynah Birds, Ricku Jamesovi. Skupina si zabezpečila nahrávání u značky Motown. Bohužel, když natočili první album, James byl žalářován za dezerci z armády.[7] Když se Mynah Birds rozpadli, Young a baskytarista Bruce Palmer přesídlili do Los Angeles v Kalifornii. Young v jednom interview přiznal, že ve Spojených státech pobýval ilegálně až do roku 1970, kdy dostal zelenou kartu.[8]
↑McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 103
↑McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 105
↑McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 96
↑McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 139
↑ The Rolling Stone Interview: Neil Young : Rolling Stone. www.rollingstone.com [online]. [cit. 2008-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-13.
Literatura
Skinker, Chris (1998). "Neil Young". In The Encyclopedia of Country Music. Paul Kingsbury, Editor. New York: Oxford University Press. p. 607.
Adria, Marco, "My Crazy Old Uncle, Neil Young," Music of Our Times: Eight Canadian Singer-Songwriters (Toronto: Lorimer, 1990), pp. 45–64.
"Clanging New York Subways, Screeches Intact, Go Miniature ", by Michael Brick; New York Times, September 21, 2006
Shakey: Neil Young's Biography, Jimmy McDonough,pp 347–360.
Neil Young, the Rolling Stones Files: the Ultimate Compendium of Interviews, Articles, Facts, and Opinions from the Files of Rolling Stone, published by Rolling Stone Press in 1994, ISBN0-7868-8043-0
The Faber Encyclopedia of Rock, Phil Hardy, Dave Laing (editors)
Don't Be Denied: the Canadian Years, John Einarson, published by Quarry Press in 1992, ISBN1-55082-044-3
A Dreamer of Pictures, David Downing, published by Bloomsbury in 1994, ISBN0-7475-1881-5
