Byl to vzduchem chlazený hvězdicový motor patřící do výkonové třídy 2 000 k. Byl široce používán jak japonskou císařskou armádou, tak japonským císařským námořnictvem. Homare bylo služební označení v námořnictvu, námořní experimentální označení znělo NK9. Armáda motor nazývala Ha-45 (ハ四五 nebo ハ45) nebo ve službě motor Typ 4 1900 k. Označení u výrobce bylo BA (nebo NBA).
Vývoj 18válcového dvouhvězdicového Homare začal v roce 1940. Certifikace byla ukončena v roce 1941. Homare se stal nástupcem předchozího motoru firmy Nakadžima 14válcového Sakae (Ha-25). Nový motor měl předních devět válců (přední hvězdici) pootočených vůči zadním devíti.
Motor byl celkm kompaktní s vnějším průměrem 1180 mm, jen o 30 mm větším než u Sakae. Homare měl podle výpočtu konstruktérů disponovat výkonem kolem 1800 k (1324 kW) neboli 100 k (cca 73,5 kW) z jednoho válce. Ale motory měly množství problémů způsobovaných zejména potížemi s kvalitou výroby. Přitom, samozřejmě, nespolehlivost v provozu způsobovala velké problémy. Skutečný výkon prvních modelů činil ve výšce přibližně 1300 k (956 kW), což bylo výrazně méně, než bylo očekáváno. Výkony pozdějších modelů se zlepšily a z Homare se stal jeden z nejpoužívanějších motorů japonských letadel koncem války. Celkem bylo vyrobeno 8747 kusů.
