Národní centrum řízení obrany

Národní centrum řízení obrany
ZeměRuskoRusko Rusko
Vznik1. prosince 2014
TypVelitelské a řídicí centrum
FunkceZajistit operační kontrolu nad ozbrojenými silami
VeliteléGenerálplukovník Michail Mizincev
Účast
VálkyVálka proti terorismu
Ruská vojenská intervence v Sýrii
Ruská invaze na Ukrajinu

Národní centrum řízení obrany (rusky Национальный центр управления обороной РФNacionalnyj centr upravlenija oboronoj RF) je velitelské a řídící centrum ruského ministerstva obrany a ruských ozbrojených sil.

Michail Mizincev

Funkce

Centrum je považováno za druhý nejvyšší orgán odpovědný za řízení a dohled nad ministerstvem obrany po samotném ministrovi a je přímo podřízeno Generálnímu štábu ozbrojených sil Ruské federace, na který dohlíží náčelník Generálního štábu. Disponuje nejvýkonnějším vojenským superpočítačem na světě nazvaným NDMC Supercomputer s rychlostí 16 petaflops a úložnou kapacitou 236 petabajtů.[1]

Centrum se nachází v hlavní budově Ministerstva obrany na adrese Znamenka 19, Moskva, Rusko.

Počítačová síť centra je založena na ruském vojenském počítačovém operačním systému Astra Linux od společnosti Rusbitech,[2] který byl v roce 2018 prohlášen za budoucí konečný standard pro armádu a jehož modernizace pomocí softwaru s umělou inteligencí právě probíhá.[3]

Vedoucí Národního centra řízení obrany

Ministr obrany Sergej Šojgu předává oficiální prapor Michailu Mizincevovi, 22. prosince 2014

Prvním ředitelem obranného centra byl od jeho založení na konci roku 2014 jmenován generálporučík Michail Mizincev. V roce 2017 byl povýšen na generálplukovníka.

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Defense Management Center na anglické Wikipedii.

  1. Шойгу рассказал о мощности суперкомпьютера Центра управления обороной. РБК [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Крым импортозамещается. «РусБИТех» и «Крымтехнологии» приступили к сотрудничеству. spbit.ru [online]. 2015-07-22 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (rusky) 
  3. tass.com [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy