Nájif Hawátma
Nájif Hawátma (2017)
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická fronta pro osvobození Palestiny
Narození	1935 (88–89 let) Salt, Emirát Transjordánsko
Profese	politik
Náboženství	Melchitská řeckokatolická církev
Ocenění	Řád čestné hvězdy (2013)
Commons	Nayef Hawatmeh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nájif Hawátma (arabsky نايف حواتمة‎; * 1935 Salt) je palestinský politik.

Narodil se v roce 1935 v Saltu^[1] do rodiny beduínů katolického vyznání.^[2] V roce 1955 odjel do Káhiry studovat medicínu, avšak po roce studium přerušil kvůli suezské krizi.^[3] Po návratu do Jordánska pracoval jako učitel, novinář a publicista.^[4] V roce 1967 získal bakalářský titul v oboru filozofie na Arabské univerzitě v Bejrútu a v roce 1976 získal doktorát na univerzitě v Moskvě.^[3]

Jako středoškolák se koncem roku 1952 připojil k panarabskému Arabskému nacionalistickému hnutí, které založil George Habaš.^[3] Do roku 1957 byl v Jordánsku tajně politicky činný za toto hnutí. Po zákazu hnutí v roce 1959 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, načež odešel přes Sýrii do Libanonu, kde vedl skupiny hnutí v Tripolisu a Týru. Počátkem 60. let odešel do Iráku, kde byl 14 měsíců vězněn za podněcování proti předsedovi vlády Abdulovi Karimu Kásimovi. V roce 1963 byl na přímluvu Gamála Násira propuštěn a bylo mu umožněno odjet do Egypta.^[3] Odtud odjel do Jemenu, aby se připojil k Frontě za osvobození okupovaného Jižního Jemenu bojující proti britské nadvládě na jihu země.^[4]

V roce 1967 se vrátil do Jordánska a o rok později se stal spoluzakladatelem Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Po sporu o vedení s Georgem Habašem se v roce 1969 spolu s Jásirem Abedem Rabbem a dalšími odtrhl a založil Demokratickou frontu pro osvobození Palestiny (DFOP), již byl generálním tajemníkem. Po neúspěchu Černého záři, v němž DFOP utrpěla těžké ztráty, byl Hawátma stejně jako ostatní bojovníci a funkcionáři Organizace pro osvobození Palestiny vyhoštěn z Jordánska a usadil se v Libanonu.

Byl jedním z prvních zastánců myšlenky nezávislého palestinského státu a obhajoval dvoustátní řešení založené na jednání s Izraelem.^[5] Od roku 1969 usiloval o dialog s izraelskou levicí, zejména s komunistickou organizací Macpen. V dubnu 1974 zahájil mediální kampaň, ve které vyzýval Izraelce k uzavření mírové dohody na základě příslušných rezolucí OSN a práva Palestinců na sebeurčení. O několik týdnů později zaútočilo komando DFOP na střední školu v Ma'alot, přičemž bylo zavražděno 22 studentů. Po tomto útoku se již nehovořilo o možném dialogu s Izraelem.^[6]

Po okupaci Libanonu Izraelem v roce 1982 se přestěhoval do Sýrie, která finančně podporuje DFOP. Podle něj ztratila DFOP od svého vzniku v roce 1969 do roku 1987 v násilných střetech 5000 členů.^[7] Po roce 1988 byla většina ozbrojených aktivit skupiny omezena.^[8]

V roce 1990 mu byl po dvaceti letech umožněn vstup do Jordánska. Zúčastnil se zde konference na podporu Saddáma Husajna, jehož vojska vtrhla do Kuvajtu.^[9]

V roce 1999 se zúčastnil státního pohřbu Husajna I. Mimo jiné se zde setkal izraelským prezidentem Ezerem Weizmanem, potřásl si s ním rukou^[10] a označil ho za „muže míru“.^[9] V témže roce vláda USA vyřadila DFOP ze seznamu teroristických organizací.^[11]

V roce 2007 Izrael prohlásil, že Hawátmovi poprvé od roku 1967 umožní vstup na Západní břeh Jordánu, aby se mohl zúčastnit zasedání rady Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V roce 2013 vláda Palestinské autonomie požádala Izrael o souhlas s Hawátmovým přestěhováním do části Západního břehu Jordánu kontrolované Palestinskou autonomií. Po vypuknutí syrské občanské války v roce 2011 se usadil v Jordánsku.^[12]

V roce 2023 se ozbrojené křídlo DFOP, Brigády palestinského národního odporu,^[13] připojilo k Hamásu v rámci útoku proti Izraeli.^[14] Skupina tuto účast potvrdila 8. října.^[15]

Vyhradil se proti Madridské konferenci a podpisu dohod z Osla.

Odmítl palestinské sebevražedné útoky v Izraeli.^[11] V roce 2003 se distancoval od taktiky Hamásu a pro deník Süddeutsche Zeitung uvedl, že bojovníci DFOP bojují na okupovaných územích pouze proti izraelským vojákům a osadníkům a že odmítá vraždění nezúčastněných civilistů.^[16]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nayef Hawatmeh na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nájif Hawátma na Wikimedia Commons