PROFILPELAJAR.COM

Městské divadlo v Karlových Varech
	Budova Městského divadla v Karlových Varech
Stát	Česko
Místo	Karlovy Vary
Typ divadla	profesionální divadlo
Zaměření	činohra, opera
Budova
Architekt	Ferdinand Fellner a Hermann Helmer
Doba výstavby	1884–86
Otevření	1886
Přestavby	1910, 1976, 1993, 1997–99
Kód památky	34181/4-881 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Další informace
Souřadnice	50°13′15,88″ s. š., 12°52′54,42″ v. d.
Adresa	Karlovarské městské divadlo, o.p.s.; Divadelní náměstí 21, 360 01 Karlovy Vary
Ulice	Nová louka
Oficiální web	http://www.karlovarske-divadlo.cz/
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské divadlo v Karlových Varech, dříve též Divadlo Vítězslava Nezvala, je pseudorokoková budova z roku 1886 postavená podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.

Dějiny

Comoedi Haus

První divadelní budova v Karlových Varech s názvem „Comoedi Haus“ stávala v místě dnešního Grandhotelu Pupp. Byla postavena v roce 1717 a její podoba se zachovala na dobové rytině. Jednalo se o asi čtyřicet metrů dlouhou stavbu z prken a rákosí, která fungovala jako letní scéna italských operních společností až do roku 1787, kdy se zřítila během představení.

Schauspielhaus

Základní kámen nového, prvního zděného divadla v Karlových Varech, byl položen 15. července 1787. Výstavbu inicioval a finančně zaštítil dr. David Becher. O rok později bylo divadlo slavnostně otevřeno Mozartovou operou Figarova svatba. Becherovo divadlo (neboli "Schauspielhaus"), jak bylo divadlo nazýváno, se nacházelo v místech dnešního Městského divadla. Celkové náklady na stavbu divadla s kapacitou kolem 500 míst představovaly 7 000 rakouských zlatých, z nichž dr. Becher městu bezúročně zapůjčil 4 000. Údajně se jednalo o nádhernou stavbu, nicméně pouze zvenku. Vnitřní zařízení i technické zázemí bylo skromné, až chudé.

V divadle se postupně vystřídalo osmnáct ředitelů, z nichž nejznámějším je zřejmě Josef Lutz, který ve spolupráci s ředitelem orchestru Josefem Labitzkým s úspěchem uváděl i ty nejnáročnější opery. Divadlo se však začalo potýkat s dalšími technickými a hygienickými problémy a od roku 1870 se začalo diskutovat o výstavbě nového divadla.

V Becherově divadle se naposledy hrálo v září 1884.

Městské divadlo / Stadttheater

Vznik dalšího divadla byl provázen technickými problémy a průtahy, které se týkaly stavební parcely. Byla dokonce zrušena soutěž o výstavbu. Složitou situaci navíc zkomplikovaly požár Národního divadla v Praze a požár divadla ve Vídni a dokonce i požár starého karlovarského divadla v roce 1883. Z tohoto důvodu musely být návrhy přepracovány tak, aby splňovaly přísnější bezpečnostní předpisy.

Projekt na nové divadlo byl zadán vídeňskému ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, přičemž měl být kladen důraz na zvýšenou bezpečnost nové budovy. Strop, galerie, schody a další místa měla být z výhradně nehořlavých a ohnivzdorných materiálů. Zcela novým prvkem bylo zavedení elektřiny umožňující lepší osvětlení a ventilaci.

V srpnu 1884 byla stržena budova starého divadla a výstavba nového divadla byla zahájena v říjnu téhož roku. Po dvou letech byla dokončena divadelní budova v historizujícím pseudorokokovém stylu, která společně s Grandhotelem Pupp a Císařskými lázněmi tvoří výjimečnou kompozici. Náklady na výstavbu divadla „Stadttheateru“ s kapacitou 700 míst dosáhly téměř 600 000 rakouských zlatých.

Výzdoba

Velmi významnou složkou divadla byla výzdoba interiérů. Autory maleb na stropní klenbě, fresky nad předscénou a ručně malované opony s motivem oslavy básnického umění byli mladí vídeňští umělci bratři Gustav a Ernst Klimtovi a Franz Matsch. Další vídeňský umělec Theodor Friedl je autorem sochařské výzdoby, zejména ve foyeru, a sousoší „Múzy“ a Gryfové na průčelí budovy. Pseudorokokové osvětlení v celé budově je dílem architektů Fellnera a Helmera.

Samotná výstavba probíhala bez větších komplikací a v květnu 1886 byl slavnostně zahájen provoz.

První české profesionální divadlo

Vzhledem k rostoucí náročnosti představení byly v roce 1910 v divadle provedeny některé úpravy. Další úpravy následovaly koncem 20. let 20. století.

Novinkou v roce 1939 bylo zahájení celoročního divadelního provozu a zároveň zde poprvé současně působily činohra, opera i balet.

Po druhé světové válce divadelní budovu využívala Rudá armáda jako dočasný Armádní kulturní dům. Po několika měsících ale divadlo znovu sloužilo svému původnímu účelu. V téže době vzniklo první české Oblastní divadlo. V září 1945 zahájilo činnost hrou Josefa Kajetána Tyla "Jiříkovo vidění".

V 50. letech 20. století kvůli poškození z doby války i poválečných let bylo nutné provést některé opravy, včetně interiérů a restaurování maleb.

Celková rekonstrukce před stým výročím otevření divadla byla naplánována na září 1976. Oprava byla zamýšlena ve dvou etapách. Z finančních důvodů však došlo k realizaci pouze první etapy. Tato etapa trvala dva roky a byly při ní opraveny zejména interiéry (štuková výzdoba, nová sedadla, osvětlení včetně lustru, bylo instalováno nové protipožární zabezpečení, rozvody elektřiny a zvukotechniky)

Divadelní soubor se během prací uchýlil do dočasných prostor, nejprve do K-klubu v Rybářích a později, již v samotném divadle, vzniklo Divadlo Za oponou.

90. léta 20. století a současnost

Generální oprava

Na počátku 90. let bylo divadlo v téměř havarijním stavu. Bylo proto rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci. Naposledy se před generální rekonstrukcí v divadle hrálo 30. června 1993. Rekonstrukcí prošlo divadlo v letech 1994 – červen 1999 (oprava střechy, restaurace soch na průčelí, 1995 restaurace Klimtovy opony).

Divadelní soubor v době rekonstrukce účinkoval na dočasných scénách Motýl a Tosca.

Samotná rekonstrukce Městského divadla v Karlových Varech byla pojata velkoryse za výrazné finanční pomoci Evropské unie. Přestavba byla zahájena v roce 1997 a prováděly ji firmy Průmstav Praha a První stavební a.s. Karlovy Vary. Vedle kompletní obnovy inženýrských sítí proběhly také významné restaurátorské práce v interiérech včetně úprav na jevišti a v orchestřišti, byly opraveny podlahy ve foyeru, svítidla, baldachýny, křesla a další. Novinkou bylo také vybavení pro filmové projekce, nové tlumočnické a titulkovací zařízení, zvukový systém Dolby Stereo či technické vybavení pro televizní přenosy.

Slavnostně se divadlo znovuotevřelo 24. června 1999 zahajovacím představením souboru Městského divadla „Ženitba“ N. V. Gogola a o den později tradičním úvodním představením Figarovy svatby W. A. Mozarta v podání Opery Národního divadla.

Současný provoz

Program divadla je poměrně pestrý a snaží se zahrnout různé věkové i sociální skupiny. Zahrnuje české i zahraniční divadelní hry, operní představení a také české premiéry. Karlovarské městské divadlo často hostí soubor Divadla Bez zábradlí Karla Heřmánka.

Odkazy

Literatura

Adolf Branald: Promenáda s jelenem (Československý spisovatel 1966)
Karel Nejdl: Dvě století od založení karlovarského zděného divadla, Lázeňský časopis 6/ 86, 50 let českého profesionálního divadla v K. Varech (DVN 1995)
Vladislav Jáchymovský, Jiří Záviš: Divadlo v Karlových Varech (1990) Karlovy Vary a Grandhotel Pupp (Merkur 1991)
Zdeněk Šmíd: Mé staré dobré Vary (Olympia Praha 1999)
Kolektiv autorů: Divadlo v Karlových Varech (Úřad města 1999)
FELLER, Hans. Das Karlsbader Stadttheater, oder, Die Karlsbader sind so zu sagen auch Menschen. Karlsbad: H. Feller, 1891. online