Mora (plurál mory, přídavné jméno: morový[1]; symbol μ) je fonologická jednotka určující váhu slabiky. V některých jazycích určuje důraz nebo trvání.
Definice mory se různí. Americký jazykovědec James D. McCawley ji roku 1968 například definoval jako „to, čeho má dlouhá slabika dvě a krátká slabika jedno“. Slabika tedy může být dlouhá čili silná s trváním dvou mor nebo krátká čili slabá s trváním jedné mory.[2]
O morách můžeme mluvit například ve slovenštině, kde se uplatňují při popisu tzv. rytmického zákona. Oproti tomu v češtině popis pomocí mor nemá význam.[2]
Termín mora je z latinského slova, které znamená „prodlení“.
Mora v japonštině
Dalším jazykem, v němž je výhodné mluvit o morách, je japonština. Moru v ní tvoří samohláska (které může a nemusí předcházet souhláska), morová nazála (/N/) nebo morová obstruenta (/Q/). Význam mor v japonštině je patrný mimo jiné z uspořádání symbolů v japonských slabičných abecedách, zvaných souhrnně kana. Téměř každý znak kany totiž reprezentuje právě jednu moru.[3]
Koncept mory se uplatní i v japonské poezii. Například tradiční básně haiku jsou tvořeny sedmnácti morami, kterým se v tomto kontextu říká on. Bývají rozepsány na třech řádcích, z nichž druhý má sedm mor a první a třetí mají po pěti morách. Jako příklad haiku lze uvést Bašóovu Žábu:[3]
| ふ |
る |
い |
け |
や |
|
|
5 mor
|
| fu |
ru |
i |
ke |
ja |
|
|
|
| か |
わ |
ず |
と |
び |
こ |
む |
7 mor
|
| ka |
wa |
zu |
to |
bi |
ko |
mu |
|
| み |
ず |
の |
お |
と |
|
|
5 mor
|
| mi |
zu |
no |
o |
to |
|
|
|
Reference
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého [online]. Redakce Bohuslav Havránek. Ústav pro jazyk český ČSAV, 2011 [cit. 2016-09-29]. Dostupné online.
- ↑ a b PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum, c1994. 367 s. ISBN 80-7066-843-1. S. 155.
- ↑ a b IWASAKI, Shoichi. Japanese. Amsterdam: John Benjamins, 2013. 383 s. Dostupné online. ISBN 978-90-272-3817-7. S. 43–44. (angličtina)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mora (linguistics) na anglické Wikipedii.
