Mono no aware (もののあわれ, lze přeložit jako „dojetí z věcí“ či „tklivost věcí“) je japonský pojem, vyjadřující citlivost vůči pomíjivému; je to melancholické vědomí současně krásy a pomíjivosti všeho. Představa se dotýká buddhistického učení o mudžó, pomíjivosti jako podstatné vlastnosti bytí. Mono no aware vyjadřuje jeden z prvků japonské estetiky, střetnutí krásy a smutku světa. Pojem poprvé použil učenec Motoori Norinaga v 18. století ve své analýze Příběhu prince Gendžiho. Na rozdíl od podobného západního tématu memento mori se mono no aware nesoustřeďuje pouze na pomíjivost člověka a nezadržitelné plynutí času, ale všímá si konečnosti celé přírody, jak je symbolizována například krátkým životem květů sakury.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.