Mirko Novák (3. října 1901 Praha – 16. září 1980 Praha) byl filozof, estetik, muzikolog a pedagog.^[1] Patřil mezi zakládající členy České estetické společnosti a byl jejím prvním výkonným předsedou. Svoji profesní dráhu začínal jako muzikolog. Od třicátých let dvacátého století se věnoval teorii hodnot a dějinám estetiky.

Mirko (pokřtěn Jaromír) Novák se narodil v Praze. Jeho otec byl Jan Bedřich Novák, historik a ředitel Archivu země české. Po maturitě na vinohradském gymnáziu v roce 1919 pokračoval ve studiu filozofie, estetiky a hudební teorie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). Studoval u Zdeňka Nejedlého, Otakara Zicha a Františka Krejčího. Po obhájení titulu doktor filozofie pokračoval ve studiu na univerzitách v Paříži, Bordeaux, Bonnu a také u muzikologa Guido Adlera ve Vídni. Soukromě se vzdělával u Václava Štěpána a Jaroslava Křičky.

Mezi lety 1928 až 1932 byl tajemníkem Československého ústředí pro mezinárodní spolupráci duševní při České akademii věd a umění v Praze. Krátce pracoval jako pomocná vědecká síla v pražské Univerzitní knihovně. Po habilitaci z estetiky na FF UK v roce 1932 se stal asistentem Josefa Tvrdého na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Z obecné estetiky habilitoval v Bratislavě prací Kantův kriticismus a problém hodnoty v roce 1936. Do roku 1939 zde přednášel filozofii a estetiku. V roce 1936 se oženil se studentkou Eliškou Hamrovou.^[2]

Po obsazení Československa se vrátil do Prahy na FF UK, kde působil také Jan Mukařovský.

Mezi lety 1945 až 1953 působil na katedře dějin filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jako mimořádný a později jako řádný profesor. Mezi jeho žáky patřili například Oleg Sus, Rudolf Pečman nebo Ivan Poledňák. Mirko Novák zde byl účastníkem založení zvláštního oddělení marxismu-leninismu, který tvořil základ pro budoucí Ústav marxismu-leninismu.^[3]

V letech 1953–1970 působil jako vedoucí katedry estetiky na FF UK. V roce 1953 byl jmenován profesorem estetiky a obecné teorie umění.^[1][4]

V roce 1968 patřil mezi zakládající členy a byl prvním výkonným předsedou České estetické společnosti.^[5]

Z počátku bylo dílo Mirko Nováka ovlivněno Zdeňkem Nejedlým. Začínal jako muzikolog se sklonem k teorii umění. V dizertační práci „Vznik tvůrčí osobnosti Beethovenovy“ z roku 1924 hledal vlivy, které formovaly osobnost umělce, jehož tvorbu považoval za jeden z vrcholů světového umění. Zajímal se o dílo Le Corbusiera, který ve své práci zdůrazňoval řád a funkčnost. Vycházel z kategorie „estetická zkušenost“ estetika Otakara Hostinského, hlásil se ke scientismu české estetiky. Ovlivněna „pozitivistickým kriticismem“ a nedůvěrou k obecným pojmům, vznikla jeho publikace „Základy vědy o umění se zvláštním zřetelem k vědeckému studiu hudby“.^[4][6]

Od třicátých let dvacátého století se věnoval teorii hodnot a dějinám estetiky. Ve své tvorbě se zabýval vývojem antického myšlení. Několik článků věnoval nejen historii české estetiky, ale i otázce vlivu českých dějin na vývoj estetiky. Publikace „Česká estetika“ obsahuje postupně kapitoly „Osvícenství v české estetice“, „Palacký filosof a estetik“ a „Estetika Durdíkova“. Nejedná se o klasický historický spis, postihující rozvíjející se české estetické koncepce. Novák si neklade nárok na zcela objektivní zachycení faktů, ale na mnoha místech uvádí své osobní hodnocení. Autor v knize stanovil důležité etapy ve vývoji estetiky s přihlédnutím k osobnostem, které lze pokládat za reprezentanty dané doby. Při řešení otázek soudobé estetiky a filozofie se obrací k původu estetických myšlenek. V neposlední řadě sleduje vazby mezi českou a světovou estetikou.^[6]

Problematice hodnot, úzce provázanou s dějinami estetiky se věnoval ve spisu „Kantův kriticismus a problém hodnoty“. Do sporů o pojetí smyslu „národního“ se zapojil ve svých statích z roku 1937 – „Pekař a Palacký?“, „Tvrdého stanovisko ke sporu o smysl českých dějin“ nebo „K Pekařovu nacionalistickému pojetí dějin“.^[6]

V období nacistického ohrožení Československa a druhé světové války spojoval problém hodnot s problematikou smyslu českých dějin a českého národa. Knižní výbor těchto statí byl vydán v roce 1947 pod názvem „Hodnoty a dějiny“. Poté navázal na svá původní témata – estetiku a proces umělecké tvorby.

V šedesátých letech dvacátého století vyšly některé jeho studie knižně, jako například „Otázky estetiky v přítomnosti i minulosti“ nebo „Od skutečnosti k umění“. Analyzoval otázky procesu umělecké tvorby, estetického vnímání nebo chápání uměleckého díla atd. V této době již jeho tvorba obsahovala znaky marxistické ideologie. V jeho pracích začínal být patrný odklon od kritického scientismu již od třicátých let. Během dalších let se ještě snažil marxistickou teorii vnímat v kritických souvislostech. Ale v padesátých letech se již neubránil ideologickému schematizování, například ve stati „T. G. Masaryk v třídních rozporech u nás před Velkou říjnovou revolucí“.

Koncem desetiletí se Novák vracel k otázce smyslu českých dějin. Soubor časopiseckých příspěvků byl vydán knižně v publikaci „Být národem“. V roce 1986 vydala jeho druhá manželka Eliška Nováková, vysokoškolská pedagožka, „Studie Česká sebereflexe“ a „K problematice nacionalismu a národního sebevědomí“.^[7]

Mirko Novák se hudbou a muzikologií více zabýval na počátku své odborné dráhy. Příspěvky věnované hudbě psal do odborných listů a mezi lety 1922 až 1923 také do Lidových novin. Sám také komponoval a hrál na piano. Již v roce 1954 se zabýval vlivem hudby, zvuků a hluku na psychickou pohodu člověka. Jeho článek „Otázka hudby hrané k práci a hudby reprodukované do veřejného prostoru“ obsahuje úvahy o místě, funkci a významu zvuku v životě člověka.^[3]

• Vznik tvůrčí osobnosti Beethovenovy, 1924

• Základy vědy o umění se zvláštním zřetelem k vědeckému studiu hudby, 1928
• Le Corbusierova prostorová estetika, 1929
• Vývojové předpoklady řeckého idealismu, 1930
• Vývoj řeckého estetického cítění v souvislosti s emocemi náboženskými, 1931
• Vznik pojmu krásna v řecké filosofii, 1932
• Kantův kriticismus a problém hodnoty. K počátkům filosofie duchovních hodnot u Němců, 1936
• Česká estetika od Palackého po dobu současnou, 1941
• Hodnoty a dějiny, 1947
• Materializmus a ideále ľudskosti, 1949 – slovensky
• O socialistickú humanitu, 1951
• Otázky estetiky v přítomnosti i minulosti, 1963
• Od skutečnosti k umění, 1965
• Být národem, 1969

• Hans Tietze o krizi umění, Sborník prací k 50. narozeninám Zdeňka Nejedlého, 1929
• La vie comme valeur et fonction, Travaux IX ^e Congrès Int. de Philosophie, vol. X, 1938
• Z. Nejedlý estetik, O Zdeňkovi Nejedlém, 1938
• Morava v duchovním vývoji českém, Morava v českém státě, 1948
• Esthétique, Philosophie et Histoire de l'Art, Atti del III congresso int. di estetica, Benátky, 1956
• Giudizio estetico e valutazione estetica, Atti del simposio di estetica, Benátky, 1958
• Valeur, Engagement, Liberté, Atti del XIII Congresso Int. di Filosofia III, Benátky, 1958
• Le problème du progrès dans l'Art, Extrait des Actes du IV ^e Congrès int. d'esthétique, Atény, 1960^[4]

• Česká literární bibliografie
• Poznámky k recenzi – Česká estetika Mirka Nováka
• Mirko Novák – estetika, hudba a problém oficiála Tříšky
• Fenomén česká estetika