Minyas (mytologie)

Minyas nebo Minyás (starořecky Μινύας, latinsky Minyas) je v řecké mytologii král bojótskeho Orchomenu, praotec kmene Minyů.[1]

O původu Minya není v mýtech shody. Jako jeho otec je nejčastěji uváděn bůh Poseidón,[2][1] podle jiných antických zdrojů, Chryses,[3] nebo Aiolos[4] a jeho matkou Eurynassa. Minyas založil v Bojótii město Orchomenos a stal se jeho prvním panovníkem.[4] Byl bohatší než všichni před ním a pro své poklady si dal vybudovat podzemní kupolovitou pokladnu.[1]

Mýty uvádějí o něm ještě tolik, že byl otcem syna Orchomena,[4] který se stal jeho následníkem a několika dcer, které pohrdaly bohem Dionýsem.[5] Tři z nich Alkathoé, Arsippé a Leukippé byly Dionýsem za trest přeměněny na netopýry.[1][6] Tomuto osudu unikla jen Eteoklyména, která se provdala za Aisóna a měla s ním syna Iasona, slavného vůdce výpravy Argonautů.[1]

Pokladnice krále Minya v Orchomenu existuje dodnes.[1] Ve druhém století ji na svých cestách po Bojótii viděl a popsal Pausanias.[7] Výzkum německých archeologů Heinricha Schliemanna a Wilhelma Dörpfelda v devatenáctém století prokázal, že byla hrobkou dávných orchomenských králů. Hrobka leží v Orchomenu u někdejšího Kopajského jezera, rozměry a svou koncepcí se téměř shoduje s mykénskou "pokladnicí krále Atrea",[8] která byla postavena kolem roku 1400 př. Kr. Podle Pausania byl v ní pohřben slavný bojótský rodák, básník Hésiodos.[9][1]

Pro středně heladské období je charakteristická minyjská keramika, která byla pojmenována po legendárním králi Minyovi.[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minyas (mytológia) na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 303. 
  2. ↑ Hesiodos, Katalogos gynaikon, fr. 84; Ifiklos.
  3. ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 9,36,4.
  4. ↑ a b c Apollónios Rhodský, Argonautica, 3,1077–1102.
  5. ↑ Ovidius, Metamorphoses, 4,389-416.
  6. ↑ Antoninus Liberalis, Metamorphoses, 10,1.
  7. ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 9,38,2.
  8. ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 46. 
  9. ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 9,38,3.
  10. ↑ Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 383.