Ministr
Původní název	L’exercice de l’état
Země původu	Francie Francie Belgie Belgie
Jazyk	francouzština
Délka	112 min
Žánr	filmové drama
Scénář	Pierre Schoeller
Režie	Pierre Schoeller
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Olivier Gourmet Michel Blanc Zabou Breitman Laurent Stocker Didier Bezace … více na Wikidatech
Produkce	Denis Freyd Jean Dardenne Luc Dardenne
Hudba	Philippe Schœller
Kamera	Julien Hirsch
Kostýmy	Pascaline Chavanneová
Střih	Laurence Briaud
Výroba a distribuce
Premiéra	2011 30. srpna 2012 (Maďarsko) 22. listopadu 2012 (Německo)
Distribuce	PFA Films Netflix
Ministr na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ministr (v originále L'Exercice de l'État) je francouzsko-belgický hraný film z roku 2011, který napsal a režíroval Pierre Schoeller. Snímek měl premiéru 19. května 2011 na filmovém festivalu v Cannes,^[1] v sekci Un certain regard.

Francouzská vláda chce uskutečnit plán privatizace francouzských nádraží. Ministr dopravy Bertrand Saint-Jean je vyzván, aby v této reformě sehrál hlavní roli. Ten s ní však nesouhlasí, stejně jako jeho tým, zejména jeho šéf kabinetu Gilles.

Bertrand je rozpolcený mezi svou loajalitou k premiérovi a svým přesvědčením. Nadále doufá, že prezident zakročí a prosadí měkkou reformu, protože privatizace je velmi nepopulární. Tváří v tvář Bertrandovu váhání jeho tým hrozí rezignací.

V té době je v rámci inkluze najat jako řidič nezaměstnaný Martin Kuypers. Mezi oběma muži vznikne přátelský vztah, což ovšem nesmaže jejich postavení a Martinovy výhrady vůči Bertrandovi. Když Bertrand trvá na tom, aby Martin jel po nedokončené silnici, aby dorazil včas na schůzku, mají autonehodu, při které Martin zahyne. Konfrontace mezi jeho přítelkyní a Bertrandem dále odhaluje sociální propast mezi jejich dvěma světy a Bertrandovu postupující osamělost.

Premiér rozhodne, že pět menších stanic poslouží jako experiment reformy. Gilles přichází ujistit Bertranda, že zůstane po jeho boku až do konce v jeho boji za provedení reformy v co nejpřijatelnější podobě.

Prezident si poté předvolá Bertranda, aby mu předložil své rozhodnutí. Ale zdaleka reformu nezmírňuje, ponechá ji v původném návrhu a nedává Bertrandovi žádnou pravomoc ji upravit. Jeho úlohou bude pouze obhajovat ji proti odpůrcům.

Gilles se staví proti této reformě a žádá o své znovuzařazení do úřadu prefektury, ze které pochází. Během čekání na své jmenování se od Bertranda dozví, že tento byl právě jmenován ministrem pro zaměstnanost a solidaritu. Když Bertrand zjistí, že jeho nová pozice bude stejně nepříjemná jako ta předchozí, žádá Gillese, aby s ním zůstal. Prezident však Bertrandovi předloží seznam možných ředitelů kabinetu, mezi kterými Gillese není.

Gillese opouští Elysejský palác a Bertrand je nyní sám.

• Filmový festival v Cannes: cena FIPRESCI
• Festival du film francophone d'Angoulême
• Festival de Namur: nejlepší scénář
• Le Masque et la Plume
• Syndicat de la critique de cinéma: nejlepší francouzský film
• César: nejlepší herec ve vedlejší roli (Michel Blanc), nejlepší původní scénář (Pierre Schoeller), nejlepší zvuk (Olivier Hespel, Julie Brenta a Jean-Pierre Laforce); nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie (Pierre Schoeller), nejlepší herec (Olivier Gourmet), nejlepší herečka ve vedlejší roli (Zabou Breitman), nejlepší filmová hudba (Philippe Schoeller), nejlepší kamera (Julien Hirsch), nejlepší výprava (Jean-Marc Tran Tan Ba), nejlepší střih (Laurence Briaud)
• Cena Magritte: nejlepší zahraniční film v koprodukci, nejlepší herec (Olivier Gourmet), nejlepší zvuk (Olivier Hespel, Julie Brenta a Jean-Pierre Laforce); nominace na nejlepší kostýmy (Pascaline Chavanne)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Exercice de l'État na francouzské Wikipedii.