Miloš Tůma (Thuma) (23. prosince 1908 Vršovice[2] – 20. října 1990 Praha) byl český mistr bojových umění (7. Dan ČSJJ a 6. Dan ČSJu), jeden z průkopníku a popularizátorů sebeobrany jiu-jitsu a zápasu judo v bývalém Československu.
Sportovní a trenérská činnost
Cvičit začal v 6 letech Sokole ve Strašnicích – věnoval se přespolním běhům a v zimě běžkování.[3] Základní kurz sebeobrany (systémy džúdžucu) absolvoval po nástupu na vysokou školu v roce 1927 ve Strakově akademii pod vedením Františka Pecháčka. Pecháček byl instruktorem tělesné výchovy (bratr sokol) a sebeobranu vyučoval ve Vojenské tělocvičné škole a také ve Vysokoškolském sportu podle metodiky převzaté z francouzské vojenské školy v Joinville.[4][5] Po škole pracoval jako projektant měřících přístrojů.[3]
S judem se poprvé setkal jako vojín základní služby v polovině třicátých let dvacátého století na galapředstaveních v Radiopaláci nebo Lucerně, které ve spolupráci s japonskou ambasádou organizoval popularizátor juda v Československu maďarský občan Dobó Fülöp. Po návratu do civilu začal chodit na tréninky do Vysokoškolského sportu. V roce 1937 složil zkoušku na 5. Kyu pod britským zkušebním komisařem Pryce Leggettem. V roce 1940 byl již jeden ze tří prvních českých majitelů černého pásku (1. Dan) – prvním byl František Šíma v roce 1938.[6]
V roce 1940 se stal prvním držitelem mistrovského titulu v polotěžké váze.[7] Od roku 1944 trénoval v oddíle při spolku Radostně vpřed (později KTC Discos) a vedl kurzy sebeobrany jiu-jitsu v paláci Kotva. Pravděpodobně byl i jedním z členů Kuratoria (politické tabu po 2. světové válce v ČSR), protože jezdil na letní tábory v období protektorátu jako instruktor jiu-jitsu.
Po urychleném sjednocení tělovýchovy po únoru 1948 přešel s oddílem do TJ Sokolu Strašnice, kde však neměl optimální podmínky pro trénink. V roce 1949 přestoupil do ZSJ Koh-i-noor Vršovice (dnešní Judo Sokol Praha Vršovice), kde působil až do konce svého života v roce 1990.
V roce 1951 získal svůj poslední titul mistra republiky v 43 letech. Neuznával heslo "umět včas odejít". Jeho úspěchy v pokročilejším věku byly především zásluhou mimořádně dobrého boje na zemi (ne-waza), který se naučil od britského senseie Pryce Leggetta. Po nasazeném držení (osae-komi) uměl kontrolovat dech soupeře, přinutil ho zadržet dýchání, tím ho unavil a uspal.[3] Tyto zkušenosti později předával svým svěřencům. Pod jeho vedením vyrostla celé řada výborných judistů a trenérů: Jiří Mašín, Václav Bříza, Jiří Synek, později Pavel Vaněk nebo Zdeněk Kasík.
Výsledky
| Turnaj
|
1940
|
1941
|
1942
|
1943
|
1944
|
1945
|
1946
|
1947
|
1948
|
1949
|
1950
|
1951
|
1952
|
1953
|
| 32
|
33
|
34
|
35
|
36
|
37
|
38
|
39
|
40
|
41
|
42
|
43
|
44
|
45
|
| střední váha
|
| Mistrovství ČSR |
1.† |
|
1.† |
1.† |
|
3. |
— |
|
1. |
|
1. |
1. |
n/a |
úč.
|
† – mistrovství Protektorátu Čechy a Morava
Citáty a fráze
| „
|
V judu jsou rozhodující vůle a píle, těchto vlastností si moc vážím – jsou předpokladem úspěchu.
|
“
|
| — Československý sport, 26. 3. 1987
|
| „
|
Judo učí chlapce (pozn. určitě myslel i děvčata) odvaze a poznání sama sebe – svých schopností.
|
“
|
| — Československý sport, 26. 3. 1987
|
| „
|
Výborné je když se chlapec (pozn. určitě myslel i děvče) začne zajímat o své chyby, to jsem spokojen.
|
“
|
| — Československý sport, 26. 3. 1987
|
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-02.
- ↑ Matrika VRŠ N14, sn. 63 [online]. AHMP [cit. 2023-12-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c Československý sport. 1969-3-6, s. 3. ISSN 0323-1224.
- ↑ https://la-rose-couverte.over-blog.com/pages/L_Ecole_Militaire_de_Joinville_18521939_Histoire-2844029.html
- ↑ Medek R., Bláha S.:Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, Svaz čs. důstojnictva, 1938, str. 210
- ↑ Krákora B., Šíma F.: Džiu-džitsu, Jaroslav Tožička, 1944 str. 131
- ↑ Polední list. 1940-5-29, s. 4. ISSN 1804-8838.
