Narodil se roku 1920 v Benešově, jeho otec byl klasický filolog a slavista a vyučoval na tamním gymnáziu, matka byla členkou místní pobočky Alliance française.[1] V roce 1939 začal studovat medicínu v Praze, po uzavření vysokých škol se vyučil kamenosochařem v kamenickém závodě v Kralupech nad Vltavou a v pražské kamenosochařské dílně Otakara Velínského. Během druhé světové války byl totálně nasazen.[2] V roce 1948 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Josefa Wagnera.[3] V letech 1946–1948 pracoval jako redaktor Kulturní politiky. V 50. letech 20. století pracoval jako restaurátor.[2] Patřil do Skupina Máj 57. V 60. letech 20. století uspořádal společně s Rudolfem Uhrem první československé sochařské sympozium ve Vyšných Ružbaších. V roce 1968 se stal předsedou Bloku tvůrčích skupin.[4] Od 70. do 80. let 20. století nesměl vystavovat.[5] Živil se jako topič, od konce 70. let mohl pracovat jako restaurátor. Od roku 1986 vyučoval na letních sochařských akademiích v Salcburku a Wadgassenu. Po obnově demokracie navázal kontakty s novým Muzeem umění a designu v rodném Benešově, kterému daroval některá svá díla. Byl také členem jeho odborné rady. V roce 2001 mu starosta města udělil v muzeu čestné občanství.[6] Roku 2008 byl přizván na natáčení krátkého dokumentárního filmu Vetřelci a volavky o historii a současném stavu uměleckých děl vytvořených v letech 1968–1989. Ve svém ateliéru v Kobylisích pracoval až do své smrti v roce 2008.[4]
Chlupáčovo dílo společně s Neprašovým ve stálé expozici Muzea umění a designu Benešov
Jeho sochy stojí například v Klagenfurtu, Oggelshausenu, Grenoblu, Ciudad de México, Salcburku, v rodném Benešově, Brně, Karlových Varech, Zlíně či Praze.[4] Inspiroval se kubismem, tvořil monumentální díla se vztahem k figuře.[7] Kromě sochařství se věnoval i malbě a teorii umění.
.jpg)
