JUDr. Miloslav Baláš
Rodné jméno	Miloslav Karel Balaš
Narození	22. října 1907 Křivé Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. října 1983 (ve věku 76 let) Nový Jičín Československo Československo
Povolání	překladatel, spisovatel, historik, archivář, muzeolog, bibliofil, redaktor, básník a vlastivědec
Alma mater	Univerzita Karlova
Manžel(ka)	Hedvika Balášová, roz. Jušková
Děti	Vladimír a Milada Pometlová
Rodiče	Emanuel Balaš a Amálie roz. Sváková
Příbuzní	Emanuel Baláš, Karel Baláš – bratři
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Miloslav Baláš (22. října 1907 Křivé^[1] – 31. října 1983 Nový Jičín) byl moravský spisovatel, historik a překladatel z arabštiny a francouzštiny. Miloslav Baláš byl rovněž vlastivědný pracovník zaměřený na region Valašska a Novojičínska. Spolupracoval s krajovými muzei a přispíval do regionálních časopisů a novin.

Narodil se jako třetí ze šesti sourozenců Emanuelu Balašovi (1880–1965) a Amálii roz. Svákové (1874–1948). Navštěvoval obecnou školu ve svém rodišti. Poté vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a později gymnázium v Holešově, kde maturoval (1930). Studoval orientalistiku (1930–1934) u profesora Jana Rypky (1886–1968) na Filozofické fakultě Univerzitě Karlově v Praze, studoval současně na Právnické fakultě, kde získal doktorát v roce 1946.

Ve třicátých letech 20. století opakovaně navštívil Balkán a Turecko, od padesátých let cestoval po různých evropských zemích a po Egyptě. Po základní vojenské službě (1936–1938) pracoval jako úředník okresního úřadu, potom jako archivář a muzejní pracovník (1942–1945) ve Valašském Meziříčí, kde byl rovněž činný v bibliofilském Kroužku knihomilů. Oženil se (1943) s Hedvikou Juškovou (1908–1991), se kterou měl dvě děti: Vladimíra (1945–1967) a Miladu Pometlovou (1947). Z existenčních důvodů se stal právníkem v Novém Jičíně, kde až do odchodu do důchodu působil na okresním národním výboru (1946–1968).

Začal publikovat časopisecky v polovině dvacátých let. Jeho prvotina, tradiční román z Valašska Mezi sousedy (1927), vycházela na pokračování v Ostravském deníku. Je znám především díky valašským vyprávěnkám Kouzelný kvítek (1979) a Čarovné housle (vydané posmrtně 1987), které ilustroval Václav Houf (1949).

Od počátku je pro Balášovu tvorbu charakteristické tíhnutí k básnicky organizovanému textu. O sevřený a stylisticky vytříbený výraz usiloval už v experimentálním cyklu básnických próz Stínohry ze tmy (1936). Historické povídky o lásce a zradě Hlas a mlčení (1944) začínají milostnou idylou tovaryše zlatnického cechu, pokračují črtou z rudolfínské doby a končí povídkou z klášterního a vojenského života ve Valdštejnově době. Znalost orientálního písemnictví se odrazila v romanetu Vějíř nocí (1946), v němž sedmnáct nocí vypravuje o krutosti, vášni a zoufalství královny Bíbí Džán Begüm.

Zlatý věk (1969) je úsměvně filozofující antický příběh. Námětem novely Osamělý vůz na východní trase (vydané posmrtně 1984) je skutečná příhoda o záchraně židovského lékaře, kterého vysoký důstojník SS převážel Pobeskydím z koncentračního tábora do Prahy.

Baláš zaznamenal na sto protektorátních anekdot Válečná ironie Čechů (1945). Jeho cesty mu poskytly inspiraci ke knihám Turecko včera a dnes (1940) a Cestovní knížka (1960). Vlastivědné práce připomeňme knihami Topografie Nového Jičína v 16. a 17. století (1959), Od Beskyd do Poodří (1965–1966), Kulturní místopis Novojičínska (1967) a Z minulosti tiskařské výroby ve Valašském Meziříčí (1972). Jako soukromý tisk Baláš vydal folkloristický záznam Vánoční pastýřská hra z Křivého u Valašského Meziříčí (1944). Knihu vyzdobil a graficky upravil architekt Alois Balán (1891–1960). Regionální zaměření má také část Balášových beletristických prací, například reportáže z Novojičínska Vodě neunikneš (1967). Zaujetí pro básnický výraz rozhodovalo i o výběru jeho překladů, z nichž kromě časopiseckých vyšla knižně (1943) makáma (arabská rýmovaná próza) Beseda mosúlská, kterou napsal Badí' al-Zamán al-Hamadhání (969–1007). Na překladu (1948) vizuálních básní Kaligramy (Calligrammes, 1918), jejichž autorem je Guillaume Apollinaire, se podílel i Balášův bratr Karel (1911–2003).

V Balášově pozůstalosti je ještě celá řada prozaických rukopisů, které tento skromný a dlouhou dobu přehlížený spisovatel, vytvořil.

• Mezi sousedy: úsměvná próza, Ostrava 1927
• Stínohry ze tmy: povídky, Praha 1936
• Hlas a mlčení: prózy, Valašské Meziříčí 1944
• Vánoční pastýřská hra: valašská lidová hra, Moravská Ostrava 1944
• Válečná ironie Čechů: lidová satira, Valašské Meziříčí, 1. vydání 1945, 2. vydání 1946
• Vějíř noci: próza, Valašské Meziříčí 1946
• Vodě neunikneš: reportáž, Nový Jičín 1967
• Město na křižovatce: eseje, Nový Jičín 1968
• Zlatý věk, próza: Nový Jičín 1969
• Kouzelný kvítek: pohádky, Brno 1979
• Osamělý vůz na východní trase: novela, Praha 1984
• Čarovné housle, pohádky: Brno 1987

• Turecko včera a dnes: kulturně historická studie, Praha 1940
• Topografie Nového Jičína v 16. a 17. stol.: historický místopis, Nový Jičín 1959–1961
• Cestovní knížka: turistický průvodce, Nový Jičín 1960
• Turistická mapa okresu Nový Jičín: Nový Jičín 1965
• Od Beskyd do Poodří: vlastivědný průvodce, I. díl – III. díl, Nový Jičín 1965–1966
• Kulturní místopis Novojičínska: Nový Jičín 1967
• Z minulosti tiskařské výroby ve Valašském Meziříčí: Valašské Meziříčí, 1972
• Dějiny JZD Bartošovice: Bartošovice 1973
• Beskydy, turistický průvodce ČSSR: všeobecná část a uměleckohistorické památky, Praha 1982

• Bedí az Zamán: Beseda mosúlská, překlad z arabštiny, Valašské Meziříčí 1943
• Guillaume Apollinaire: Kaligramy, překlad společně s bratrem Karlem Balášem, Valašské Meziříčí 1948

• Kunc, J.: Miloslav Baláš. In: Slovník soudobých českých spisovatelů, 1. díl A–M, Praha 1945
• Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku, Olomouc 1947, s. 308, 400–401
• Otto, K.: Vlastivědný sborník Novojicka, Nový Jičín 1957, sv. 75
• Sivek, A.: Literární život Nového Jičína. In: Čtení o Novém Jičíně, Nový Jičín, 1963, s.95–96
• Demel, J.: Co dalo valašskomeziříčské gymnázium krásné literatuře. In: Almanach ke 100. výročí gymnázia ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1971, s. 39
• Sirovátka, O.: Miloslav Baláš. In: Lexikon české literatury 1. díl A–G, Praha 1985, s. 119–120.
• Demel, J.: Miloslav Baláš (chybně Miroslav). In: Vlastivědné listy, 2, Opava, 1985, s. 29
• Urbanec, J.: O literární pozůstalosti Miloslava Baláše. In: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, sv. 39, s. 74–75
• Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP Olomouc, FF a PF, Olomouc 1987
• Urbanec, J.: Literární dílo Miloslava Baláše. In: Časopis Slezského muzea – vědy historické, Opava, 36-1987, s. 161–170
• Převorová, D.: Miloslav Baláš – pohádkář a vlastivědný pracovník Novojičínska, diplomová práce, UP Olomouc, PF, Olomouc 1988
• Pometlová, P.: Osobnost a literární tvorba Miloslava Baláše, středoškolská odborná činnost, Gymnázium v Novém Jičíně, Nový Jičín 1989
• Urbanec, J.: Miloslav Baláš. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sešit 2, Opava-Ostrava 1994, s. 13–14
• Demel, J.: Miloslav Baláš. In: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000, s. 8
• Šuleř, O.: Paměť domova, Opava 1994
• Málková, I.; Urbanová,S.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1975–2000), Olomouc 2001
• Šuleř, O.: Laskavé podobizny, Ostrava 2005
• Jeřábek, R.: Baláš M. In: Biografický slovník českých zemí, sv. 2., B–Bař, Praha, 2005, s. 4

• Osoba Miloslav Baláš ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Baláš
• 100. výročí narození Miloslava Baláše^{[nedostupný zdroj]}
• Pocta historikovi a národopisci^{[nedostupný zdroj]}
• BALÁŠ Miloslav TURISTICKÉ OBLASTI ČR
• Milosav Baláš v Biografickém slovníku českých zemí