Milan Piroćanac
Narození	1. ledna 1837 nebo 7. ledna 1837 Jagodina
Úmrtí	1. března 1897 (ve věku 60 let) Bělehrad
Alma mater	Pařížská univerzita Univerzita Heidelberg Bělehradská univerzita
Povolání	politik, advokát, soudce, historik, právník a ministr
Politická strana	Srbská pokroková strana
Funkce	soudce
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Piroćanac (v srbské cyrilici Милан Пироћанац, 7. ledna 1837, Jagodina, Srbsko – 1. března 1897, Bělehrad, Srbsko) byl srbský politik, právník a v letech 1880–1883^[1] i premiér.

Jak již příjmení Milana Piroćance naznačuje, pocházela jeho rodina z okolí Pirota v jihovýchodní části Srbska. Milan studoval v Kragujevaci a později v Bělehradě. Práva vystudoval v Paříži. Poté strávil nějaký čas také v Heidelbergu v Německu.

Po návratu do vlasti získal zaměstnání na srbském ministerstvu zahraničí, kam ho doporučil přímo tehdejší ministr Ilija Garašanin. Poté, co byl král Michal III. Obrenović zavražděn, a byla zřízena regentská rada, musel ze svého postu odejít a nějakou dobu pracoval v soudnictví ve městě Gornji Milanovac. Tam se setkal s Jovanem Ristićem, vůdcem srbských liberálů, který se stal později jeho hlavním politickým protivníkem.

V 70. letech byl soudcem srbského kasačního soudu. V letech 1874–1875 zastával pozici ministra zahraničí ve vládě Jovana Marinkoviće. O pět let později se stal předsedou pokrokové strany, kterou založil.^[zdroj?] On sám představoval klíčovou osobnost tzv. mladokonzervativního proudu v srbské politice. Ten usiloval o uvedení demokratických principů v zemi, nicméně s tím omezením, že prostý nevzdělaný lid nemůže zemi sám řídit; toto právo musí zůstat vzdělanému okruhu lidí a především králi.

Piroćanac byl jmenován králem za premiéra v roce 1880 poté, co z funkce odstoupil dlouhodobý předseda liberálů, Jovan Ristić. Zastával krátce také i pozici ministra spravedlnosti a ministra vnitra. Jeho vláda se rozhodla zahájit velkolepý modernizační program, který měl za cíl Srbsko posunout blíže evropským zemím (to bylo obecné téma v srbské politice celé druhé poloviny 19. století). Piroćancovy reformy spočívaly především v zavedení povinné školní docházky, uzákonění svobody tisku, svobody shromažďování a nezávislém soudnictví. V ekonomické oblasti se jeho vláda soustředila na rozvoj infrastruktury, především výstavbu železnic. Piroćanac se také zasloužil i o reformu armády; jeho kabinet zavedl povinnou vojenskou službu.

Mnohá z těchto opatření nebyla příliš úspěšná. Na srbském venkově obyvatelstvo povinnou školní docházku bojkotovalo, rovněž scházeli v zemi učitelé, stejně tak i vhodné budovy. Dalším debaklem byl návrh ústavní reformy, který skončil de facto ještě dříve než začal, neboť vyvolal ohromnou nevoli krále.

V zahraniční politice pokračoval Piroćanac v kurzu Milana Obrenoviće; podepsal řadu dohod s Rakousko-Uherskem, které se týkaly vzájemného obchodu, ale také na druhou stranu Srbsko i pevně svázaly s Habsburskou monarchií. Později musel Piroćanac právě kvůli jedné takové, která byla podepsána jako tajná dohoda, rezignovat.

Až do roku 1886 zastával pozici předsedy Srbské pokrokové strany, poté se stáhl z politiky.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Piroćanac na Wikimedia Commons