Narodil se v městě Opočno ve východních Čechách 15. srpna 1956. Od 10 let žil ve Štěpánově nad Svratkou a v nedaleké Bystřici nad Pernštejnem vychodil 1971–1975 gymnázium.[2] Absolvoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor knihovnictví a vědecké informace. Na vojně sloužil s Otmarem Olivou, se kterým byl v roce 1979 měsíc vyslýchán StB. Roku 1981 byl Státní bezpečností evidován jako podezřelá osoba.[3] Na základě jeho výpovědi byl Oliva odsouzen na tři roky nepodmíněně. Později se Otmaru Olivovi omluvil, on jeho omluvu přijal a zároveň se to stalo jedním z podnětů pro pozdější konverzi a studium teologie.[4][5] Pracoval ve Státní vědecké knihovně Brno.[6]
Hlásil se ke Stanislavu Krátkému, který ho duchovně vedl.[7] Po roce 1980 tajně vstoupil do dominikánského řádu, kde přijal řeholní jméno Norbert, a tajně 9 let studoval teologii formou sobotní školy.[8]. Slavné řádové sliby složil tajně 18. srpna 1988,[9] v prosinci 1989 byl vysvěcen na jáhna v Lipsku v někdejší NDR[10] Dne 23. března 1991 byl vysvěcen na kněze v Praze, o den později sloužil primiční mši v Brně v kostele svatého Tomáše.[11][2]
Do roku 2016 byl asignován do pražského dominikánského konventu u sv. Jiljí, od listopadu 2016 již ale nebyl členem dominikánského řádu a byl inkardinován do pražské arcidiecéze jako diecézní kněz.[19][20] Od roku 2011 byl administrátorem farnosti v Hostivicích pražského arcibiskupství[21], do roku 2012 včetně farností Rudná, Tachlovice.[22] V roce 2011 byl přijat do řádu sv. Lazara ve stupni církevní komtur, v roce 2016 mu byl řádem udělen záslužný kříž českého velkopřevorství "Pro Fide et Merito".[23][24] V prosinci 2018 byl jmenován nesídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně.[23]
Zpočátku publikoval pod pseudonymem Milan Bodal,[25] později spolupracoval pod vlastním jménem především s nakladatelstvím Sursum. Byl přispěvatelem a do roku 2003 i provozovatelem křesťanského internetového magazínu Christnet.cz.[26]
V letech 2003–2009 byl členem Rady České televize a od roku 2010 členem Rady Českého rozhlasu,[27] kde se 25. listopadu stal místopředsedou.[28] Dne 27. dubna2016 byl však z pozice místopředsedy Rady ČRo odvolán pro ztrátu důvěry u většiny radních.[29] Mandát člena Rady Českého rozhlasu mu zanikl v polovině prosince 2016. V březnu 2017 se rozhodl post člena Rady Českého rozhlasu obhajovat,[30] avšak v samotné volbě v červnu 2017 neuspěl.[31]
Působil jako poradce někdejšího královéhradeckého biskupa Dominika Duky pro mediální záležitosti.[32] Od července 2010 byl tajemníkem a osobním kaplanem pražského arcibiskupa Dominika Duky[33] a od 2013 byl vedoucím tiskového odboru arcibiskupství.[34]
V srpnu 2012 jako jeden ze 30 signatářů připojil svůj podpis pod oficiální žádost za propuštění Davida Ratha z vazby. Svůj krok zdůvodnil lidským pochopením pro Rathovu rodinu, která bydlí v jeho farnosti. Podle svých slov k Rathovi sympatie nechoval, ale ctil výrok sv. Augustina, že máme „nenávidět hřích a milovat hříšníka“. Žádost o propuštění chápal jako standardní justiční nástroj, pominuly-li důvody vazby.[35] V září 2018 biřmoval Jiřího Ovčáčka, který přestoupil z Církve československá husitské.[36]
V červenci 2016 po útoku islamistů na kostel v Saint-Étienne-du-Rouvray a zavraždění kněze Jacquese Hamela vystoupil v České televizi[39] a ve svém komentáři uvedl, že v roce 2014 došlo ve Francii ke 467 útokům na křesťanské kostely. Jak dodal, islám není žádné bratrské či přátelské náboženství a je do značné míry spjato s násilím. Zároveň upozornil, že islám a islamismus si mohou být podobnější než se zdá.[40]
Podle údajů francouzského ministerstva vnitra mezi 467 útoky proti křesťanským objektům bylo 9 charakteru satanistického, 28 mělo souvislost s rasismem, 19 s anarchismem a ostatní měly charakter zištný, tj. jednalo se o krádeže, což byl zcela převládající motiv.[41]
Od vystoupení Milana Badala na ČT24 se později distancoval provinciál dominikánů Benedikt Mohelník: „Tímto se také jednoznačně distancuji od výroků fr. Norberta Badala OP v médiích a výroků jim podobných. Tyto postoje považuji za naprosto nepřijatelné a ve svých důsledcích nebezpečné.“[42]
Bronislav Ostřanský ve svém komentáři k rozhovoru uvedl, že ztotožňovat islamismus s islámem je „hloupý, a navíc krátkozraký přístup“.[43]
Historik Rudolf Vévoda v otevřeném dopise adresovaném kardinálu Dukovi v srpnu 2019 vystoupil s tvrzením, že Badal „si záměrně vybíral mladé, sotva dospělé heterosexuály a nutil je k nedobrovolným sexuálním stykům“.[44]
Hodnocení Dominika Duky
„
"Odevzdal církvi velký kus práce i svých sil. Ne vždy byl plně pochopen, ale ani on neměl vždy plný vhled do církevních struktur, což mu někdy způsobilo bolest, jindy neporozumění či nepochopení. V poslední době reflektoval svůj život s velkou pokorou. Řadě lidí, kteří byli vzdáleni od církve a od víry, pomohl nalézt smysl jejich života a odpověď na otázku po Božím tajemství."
“
— z hodnocení života M. Badala od kardinála Dominika Duky[45]
Dílo
Je autorem několika humoristických knížek, několik jeho humoristických textů lze číst v rubrice „Zpoza křa" na Christnetu.[46]
Gastrošílenci : strasti a slasti luxusního gentlemana, 2016
Odkazy
Reference
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
↑ Archivovaná kopie. www.badalissimo.cz [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-24.
↑ abcJURMAN, Hynek. Štěpánovští rodáci a osobnosti - Milan Badal. Štěpánovinky. Roč. 2015, čís. 4/2015, s. 5. Dostupné online.
↑APHA.CZ; APHA.CZ. Poslední rozloučení s P. Milanem Badalem - Arcibiskupství pražské. www.apha.cz [online]. [cit. 2019-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-27.
↑ Do Rady ČT a ČRo kandidují Jandák nebo Balvín. MediaGuru [online]. PHD, 2013-03-20 [cit. 2013-03-30]. Dostupné online.
↑ Exministr Jandák bude dohlížet na Český rozhlas, v politice končí. Martin Doktor zasedne v Radě ČT. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-07 [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.
