Milan Havlíček, vlastním jménem Maxmilian Havlíček, (1. března 1873 Kolín[1] – 2. prosince 1917 Mostar) byl český akademický sochař.
Život
Milan Havlíček se narodil 1. března 1873 v Kolíně do rodiny ředitele tamního lihovaru Josefa Havlíčka, pokřtěn byl jmény Maxmilian František Antonín. Od roku 1887 pracoval v dílně Bohuslava Schnircha a zároveň se u něj učil. Dále studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v letech 1889–1892 navštěvoval školu profesora Maxmiliána Pirnera na pražské malířské akademii. Následně podnikl studijní cesty do Itálie a německého Mnichova. Svůj atelier měl v Praze na Vinohradech, ale později tvořil především v Chýnově u Tábora, kde spolupracoval s Františkem Bílkem. Modeloval dekorativní nádoby, vázy s postavami nymf, víl a mnohé další. V letech 1900–1913 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1906 vytvořil sousoší "Tragedie" a "Komedie" na pylonech Městského divadla na pražských Vinohradech.[2] V následujícím roce se podílel na figurální a ornamentální výzdobě Občanské záložny a měšťanské školy v Poděbradech.[3] Zároveň obdržel první cenu[4] za skizzu sochy hraběte Jindřicha Clama-Martinice, která byla odlita pro Pantheon pražského Národního muzea a druhou cenu obdržel za skizzu sochy hraběte Kašpara ze Šternberka. V roce 1907 se Milan Havlíček oženil[5] s Františkou Schnirchovou, neteří sochaře Bohuslava Schnircha.[6]
Na počátku měsíce prosince roku 1917 zemřel ve vojenské nemocnici v Mostaru.
Odkazy
Reference
Literatura
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 307.
- TYČ, Miroslav. Osobnosti kultury. Břehy: Polabský Zlatý pruh - Kulturní společnost Miroslava Benáka, 2006, s. 43.
Externí odkazy
