Milada Součková

Dr. Milada Součková
Narození24. ledna 1899
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. února 1983 (ve věku 84 let)
Boston
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatelka, novinářka, básnířka a literární historička
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Tématapoezie
OceněníGuggenheimovo stipendium
Manžel(ka)Zdenek Rykr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milada Součková, pokřtěná Milada Marie Božena, provdaná Rykrová,[1] (24. ledna 1899, Praha[2]1. února 1983, Boston, USA) byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička.

Život

Narodila se v rodině stavebního podnikatele (disponenta) a majitele domu Antonína Součka (*1860) a jeho manželky Marie, rozené Horové (*1874).[3] Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma „O duševním životě rostlin“. V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali.[4] Manželé za války působili v odboji. Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu.[5] Důvodem mohla být obava, aby se nedostal do rukou gestapa.

V letech 1937–1939 publikovala v časopise The Booster, který vydával Henry Miller v Paříži. Na jeho stránkách se ocitla mezi jmény jako William Saroyan, Anaïs Nin, Gerald Durrell či Raymond Queneau. Poslední číslo tohoto časopisu dokonce bylo Součkové věnováno.[6]

Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na „Obrazech z dějin“.[7] [5]

Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku[8] a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory.

Miladu Součkovou připomíná pamětní deska s bustou na fasádě domu v Praze 1 v Úvozu 228 – domu U Bílé růže, kde pobývala na sklonku války poté, co její původní domov podlehl bombardování. Dům, který je pozoruhodný i z architektonického hlediska (považovaný architektem Samuelem Cíglerem za jeden z nejpovedenějších funkcionalistických domů v Čechách) pro instalaci desky vybral Kristian Suda, autorkou je sochařka Stanislava Kavanová.[6]

Když Milada Součková odešla pracovat do Ameriky, která se stala jejím doživotním exilem, v domě po ní zůstaly její nevydané rukopisy. Ty jsou dnes ve správě Literárního archivu Památníku národního písemnictví. [6]

Popel Milady Součkové byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze.[7]

Bohemistka a spisovatelka Zuzana Říhová, která pracuje na monografii této „pozapomenuté spisovatelky“, říká: „Její dílo vypovídá o moderní literatuře. Také proto, že se zabývá otázkou paměti – co je paměť individuální a co patří do velké paměti dějin, je v kontextu dějin dvacátého století důležité.“[6]

Jediné, co může vykreslit pravdivý obraz umělce, jsou pouze dopisy a deníky.
— Milada Součková v úvodu prózy Hlava umělce

Dílo

  • První písmena, 1934 experimentální próza
  • Amor a psyché, 1937 experimentální próza
  • Odkaz, 1940 román
  • Zakladatelé, 1940 román
  • Bel canto, 1944
  • Hlava umělce, 1944

Další knihy vyšly v exilu:

  • Gradus ad parnassum, 1957, básnická sbírka
  • Pastorální suita, 1962, básnická sbírka
  • Sešity Josephiny Rykrové, 1981 básnická sbírka
  • Neznámý člověk, 1962 próza

Literární historie a teorie:

  • A literature in crisis: Czech literature 1938 – 1950, 1954
  • The Czech Romantics, 1959
  • The Parnassian Jaroslav Vrchlický, 1964
  • Baroque in Bohemia, 1980

Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin.

O vydání souborného díla Milady Součkové se zasadil editor Kristian Suda, jehož cesta k Součkové vedla přes útlou sbírku básní. „Vedle Hrabala, Koláře nebo Demla patří k největším zjevům české literatury dvacátého století,“ říká.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.

  1. úmrtní oznámení Zdenka Rykra. Lidové noviny. 19. 1. 1940, s. 9. Dostupné online. 
  2. Matrika narozených, Panna Marie Vítězná, 1894–1901, snímek 117, Záznam o narození a křtu
  3. Policejní přihlášky, Praha, rodina Antonína Součka
  4. Matrika oddaných, kostel Nejsvětější Trojice Podskalí, 1922–1931, snímek 268
  5. a b Lidové noviny, 17.1.1940, Malíř Zdeněk Rykr zemřel
  6. a b c d e Neviditelní: Milada Součková a malostranský funkcionalismus : Open House Praha. www.openhousepraha.cz [online]. 2023-11-17 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. 
  7. a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Milada Součková, s. 266–268. 
  8. Dr. Milada Součková: Tři tváře Jarmily Novotné. Vlasta. 1. 4. 1948, s. 7. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy