Narodil se jako syn Jana V. Krckého a Anny Gorické. Byl jedním z nejmocnějších členů rodu a také prvním, který přijal příjmení Frankopan. Jeho současníci mu říkali „kníže Mikula“. [4]
Po otcově smrti v roce 1393 zdědil rodové statky, které spravoval společně se svou matkou Annou.[5] Byl je knížetem krckým a modrušským a král Zikmund ho potvrdil jako knížete ostrova Rab. Mikuláš rozšířil svůj majetek koupí Ribniku u Ozalje za 9 000 dukátů od Mikko Prodaviče a král mu v roce 1397 za 17 000 dukátů předal město Ozalj. [6]
Dokument o založení crikvenického kláštera Mikulášem Frankopanem z roku 1412. Originál dokumentu je napsán v chorvatštině a hlaholici.
S knížetem Ivanišem Nelipčićem uzavřel spojenectví namířené proti Ladislavovi Neapolskému, což bylo roku 1411 potvrzeno zasnoubením Mikulášova syna Jana VI. s Ivanišovou dcerou Kateřinou.[6] Ve stejném roce vykonal Mikuláš pouť do Svaté země. V roce 1412 nechal přestavět kostel Panny Marie v Crikvenici, podle kterého bylo město pojmenováno. Ke kostelu nechal postavit klášter, do kterého přivedl paulíny. Darovací listina ze 14. srpna 1412, jíž Mikuláš IV. daroval modrušský klášter paulínům, je nejstarším písemným pramenem, který uvádí jméno Crikvenica. Klášterní budova spojovala okolní rozptýlené rybářské osady v jednu. Proto je považován za zakladatele dnešního města Crikvenice.
Za chorvatsko-uherských válek proti Benátkám v letech 1411–1413 podporoval krále Zikmunda, který mu v roce 1412 potvrdil vlastnictví Krku. Během druhé benátské války (1418–1420) byl jeho majetek zpustošen a brzy došlo ke střetu s hrabaty z Celje, kteří mu s odkazem na věno neteře Alžběty odňali část ostrovů Krk, Trsat, Bakar a Bribir.[7] Konflikt byl vyřešen u budínského soudu v roce 1424 a sporné majetky zůstaly v majetku rodiny Frankopanů. [8]
V roce 1428 přijal příjmení Frankopan a při své návštěvě Říma v roce 1430papežMartin V. potvrdil nebo uznal jeho příbuznost se starým římskýmpatricijským rodem Frangipana, který se odvolával na starověký původ z rodu Anicia[8] a schválil změnu rodového erbu, aby zvýraznil tuto údajnou příbuznost. [3] Důraz na příbuzenství s římskými patriciji byl tehdy módou.
Mikuláš IV. během svého života sjednotil všechny rodové statky Frankopanů a dovedl moc svého rodu k vrcholu. Po jeho smrti jeho rozvětvení potomci rozdělili rodové statky mezi osm rodových linií a od té doby začal úpadek frankapské moci.
